Proč ztráty tak bolí?

Trápili jste se někdy nad tím, že vám zaměstnavatel sebral prémie? Nebo že vám ujel vlak? Nebo že jste si koupili boty, které vás pak tlačily? Nebo snad, že vás opustil partner či partnerka… kterého či které jste se chtěli stejně zbavit?

Ztráta je dvakrát silnější než zisk

Averze ke ztrátě je psychologicky prokázaná skutečnost, kdy lidé přisuzují vyšší váhu ztrátám než ziskům. Je jen málo vztahů, které lze v psychologii kvantifikovat, ale averze ke ztrátě je jednou z nich. Lidé reagují na potenciální ztrátu dvakrát silněji než na zcela srovnatelný potenciální zisk. 

Př!klad: Když v práci dostanete prémii 1000 Kč, cítíte se dobře. Pokud vám však zaměstnavatel sebere 1000 Kč, které jste byli zvyklí několik měsíců dostávat, cítíte se příšerně. Z tohoto pohledu tedy funguje bič lépe než cukr.

Různé studie uvádí, že 80 až 90 procent dospělých jedinců si myslí, že začít podnikat a vydělávat pouze na sebe je dobrý nápad. Proč to však neudělají? 

Averze ke ztrátě vysvětluje, proč mají hrozby pro člověka větší motivační sílu než příležitosti. Ohrožení si z evolučních důvodů žádají okamžitou pozornost, i když jsou v současné době většinou pouze smyšlená. Ohrožení výpadku nižšího a zdánlivě jistého příjmu hravě přebije příležitost vydělat si podnikáním více.

Jak averzi ke ztrátě překonat?

Jak je tedy možné, že kasina v Las Vegas (a nejen tam) tak vydělávají? Jak je možné, že v nich lidé hrají hry, u kterých je matematicky prokázané, že hráč prohraje a kasino vyhraje?

Kasina jsou totiž velmistry v abstrakci ztráty. Tím, že hráč vymění své peníze nejprve za žetony a teprve ty pak prohraje, necítí ztrátu přímo. Žetony totiž pocitově nemají takovou hodnotu jako peníze.

T!p: Bojíte-li se ztrát, reinterpretujte je jako neúspěch ve hře.

Př!klad: Máte-li strach podnikat, vybudujte si nejprve herní postavu, která za vás bude hrát (kapitálovou společnost), a která případně za vás utrpí ztrátu. Budete-li totiž podnikání ale i život brát jako jednu velkou hru, oslabíte averzi ke ztrátě a snadněji využijete příležitostí, aniž byste museli mít přehnanou obavu z hrozeb.

Zabudujte do své nabídky přenos rizika ztráty

Př!klad: Pokud prodáváte boty přes internet, nabídněte zákazníkům, že pokud si boty koupí a následně zjistí, že se jim nelíbí či že jim nejsou, mohou boty bez vysvětlování zaslat na váš účet zpět a dostanou zpátky všechny své peníze. Jak to dělá například veleúspěšná firma Zappos.com si prohlédněte zde. 

Př!klad: Pokud prodáváte ve své restauraci novou, dražší značku piva, nabídněte zákazníkům, že jim pivo přinesete, ale když jim nebude chutnat, že ho nemusí platit.

Samozřejmě i prodávající trpí averzí ke ztrátám. Trik je v tom, že prodávající prodává mnoha kupujícím a jeho riziko se tím ředí. Kupující však uskutečňuje pouze jeden nákup a tak se u něj projeví averze ke ztrátě silněji. Přenesete-li riziko ztráty z kupujícího na sebe, máte šanci, že vaše nabídka bude mnohem úspěšnější.

Výdaje státního rozpočtu v roce 2014

Na webu estat.cz se objevil velmi zajímavý graf shrnující kam budou směřovat v roce 2014 plánované výdaje českého státního rozpočtu.

Větší obrázek získáte po rozkliknutí, plné kvalitě pak zde.

Jak zatočit s dluhy - Část 2.

Trápí vás chronické osobní dluhy? Nezoufejte. Existuje způsob, jak se je krok za krokem zlikvidovat. Představme si dluhy jako chobotnici s osmi chapadly. Každé z nich musíme připíchnout, abychom nad nestvůrou zvítězili.

Chapadlo 1 – Minulost

Neřešíme minulost ale přítomnost. Zaměříme se na to, co právě je a co s tím můžeme udělat. Pokud dlužíme v páru, jeden druhého neobviňujeme. Neřešíme, jak dluhy vznikly a kdo za ně může, ale snažíme se vymyslet zvladatelný plán, jak se jich zbavit.

Ze všeho nejdřív zastavíme krvácení, neboli přestaneme vytvářet další dluhy. Přestřihneme svoje kreditní karty nebo je vrátíme. 

T!p: Někdo dokonce svoje kreditní karty zamrazí do kostky ledu a než je chce použít, čeká, až led rozmrzne. Během tání ledu si nákup na úvěr většinou rozmyslí. 

Chapadlo 2 – Neurčitost 

Problém rozdělíme na zvladatelné části. Pokud dlužíme v páru, rozdělíme účty a jasně vymezíme, kdo je za co zodpovědný. Jeden za druhého dluhy neplatíme, vystavili bychom se riziku spoluzávislosti neboli kodependence. Z oddlužení uděláme svůj osobní, respektive společný cíl. 

Páry, které se společně oddlužují a vzájemně se respektují a chválí, nahradí nekonečné domácí drama společným snažením, které jejich vztah nebývale zlepší. 

Chapadlo 3 – Příjmy 

Spočítáme si své čisté příjmy. Ale opatrně. Prémie a bonusy nezapočítáváme, protože se jedná o nahodilé události, se kterými nelze opakovaně kalkulovat. 

Získáme-li ve svém finančním životě jakýkoli náhodný příjem či prémii, použijeme pravidlo tří třetin. Jednu třetinu použijeme na úhradu dluhů, druhou třetinu uložíme na svůj účet jako tzv. zdravou rezervu (o té později) a za třetí část si pořídíme něco, co jsme si kvůli dlužení odpírali. 

Chapadlo 4 – Pravidelné měsíční výdaje

Zjistíme, jaké jsou naše pravidelné měsíční výdaje. Pravidelné roční výdaje vydělíme dvanácti. Zaměříme se na výdaje za telefon, internet, pojištění a podobné služby, které lze většinou vylepšit změnou poskytovatele, nebo programu. 

Př!klad: Při identifikaci měsíčních výdajů dlužník zjistí, že kromě zcela nezbytných položek si platí i penzijní připojištění, na kterém vydělá přibližně 2% ročně. Ale protože je ve svém rozpočtu chronicky v mínusu, platí pojištění de facto kreditní kartou, na které je úrok 22%. 

Proto zvážíme, zda ve svém věku potřebujeme různá spoření a pojištění, které s námi sjednali bankovní poradci, kteří nejsou placeni za to, aby nám pomáhali, ale za to, aby nám prodali co nejvíce pro banku výhodných produktů. 

Pravidelné měsíční výdaje čtvrtletně vyhodnocujeme a pokoušíme se jich buď úplně zbavit (například poplatku za kabelovou televizi) či je snížit (například paušálu za mobilní telefon, či za bankovní služby).

Chapadlo 5 – Výdaje na denní potřeby

Odečteme-li od pravidelných měsíčních příjmů své pravidelné měsíční výdaje, získáme celkovou částku rozpočtu na denní potřeby. Ty zahrnují potraviny, oblečení, dopravu, pohonné hmoty, zábavu, dárky atp. 

Toto chapadlo bývá těžko polapitelné, obzvláště pokud vybíráme peníze z bankomatu a následně je utratíme a na konci měsíce si nejsme schopni vzpomenout, za co peníze padly.  

Denní potřeby řídíme pomocí malého notýsku, který máme neustále při sobě a do kterého si zapisujeme své denní výdaje. 

Př!klad: Každé kategorii výdajů, třeba za Pohonné hmoty, věnujeme měsíčně jednu stránku. Nadepíšeme ji názvem výdajů Pohonné hmoty a uvedeme částku, kterou na kategorii máme, například 2 500 Kč. Během měsíce od této rozpočtované částky odečítáme denní výdaje. 

Je zcela běžné, že rozpočtovanou částku v některých kategoriích přečerpáme a jinde nevyčerpáme. V prvních několika měsících krocení dluhu nejde v první řadě o to vejít se do rozpočtu, ale o to, vysledovat trendy utrácení a ty začít řídit. 

Chapadlo 6 – Nákupy

Ať už se jedná o pravidelné měsíční výdaje či větší výdaje denní potřeby (spotřební elektronika, opravy, oblečení), vždy se řídíme pravidlem tří nabídek. To spočívá v tom, že si vyžádáme tři nabídky od poskytovatelů pravidelných služeb či od prodejce a vybíráme tu, která nejlépe odpovídá našemu rozpočtu.

Při nákupech nám může hodně pomoci internet, který dobře srovnává ceny. Při pořizování věcí v obchodech se vyvarujeme nákupů ve velkém, zejména u potravin. Dlužníci mívají totiž tendenci využívat zdánlivě výhodných nabídek a nakupovat víc, než skutečně potřebují. Plýtvání hraje při chronickém zadlužování obrovskou roli. 

Chapadlo 7 – Vybalancovaný rozpočet

Klíčem k likvidaci dluhů je průhlednost a srozumitelnost. Plánovat a řídit lze totiž pouze to, co lze měřit.

Jakmile konzervativně spočítáte svoje příjmy a po několika prvních týdnech odhalíte všechny svoje pravidelné měsíční výdaje a výdaje na denní potřeby, začnete vyrovnávat svůj rozpočet tak, aby umožňoval splátky dluhů.

Chapadlo 8 – Likvidace dluhu od nejdražšího k nejlevnějšímu

Pokud máme hodně druhů dluhů (několik kreditních karet, spotřební úvěr, kontokorent, půjčky), zvážíme možnost jejich konsolidace. Konsolidace dluhů v principu funguje tak, že jeden finanční ústav zaplatí naše dluhy najedou a my mu pak postupně splácíme jednu velkou půjčku pravidelnými měsíčními splátkami. Konsolidace nám může v průměru dluhy zlevnit a udělat v nich pořádek.

T!p: Pokud vám banka nabídne konsolidaci půjček s tím, že vám půjčí další peníze, jak to dělá například Česká spořitelna, okamžitě odmítněte s tím, že se hodláte dluhů zbavit, nikoli si další nadělat. 

Platíme i dluhy, které jsme si nadělali v rodině a u známých. Pokud nám někdo z rodiny peníze dal, ujistíme se, že se opravdu jedná o dar a nikoliv půjčku, kterou budeme muset, třeba i bezúročně, splatit.

Pokud se rozhodnete dluhy nekonsolidovat, plaťte vždy dluhy od nejdražšího (s nejvyšší úrokovou mírou – většinou kreditní karta) k nejlevnějšímu. 

A když je dluhová bestie mrtvá…

Jakmile se dluhů zbavíme, začneme tvořit tzv. zdravou rezervu, která by měla v konečné výši činit asi pětinásobek měsíčních výdajů. Tato rezerva nás postupně zbaví strachu. Strachu z dluhů, strachu ze ztráty zaměstnání, strachu z budoucnosti a umožni nám svobodněji dýchat.

Nikdy však nepřestáváme rozpočtovat a zodpovědně řídit svoje finance. Pokud jsme měli dlouhodobě dluhy, je veliká šance, že se v dluhové pasti ocitneme znovu.

T!p: A pokud se nás náš osobní bankéř zeptá, zda máme finanční problémy a že by nám nabídl kreditní kartu či výhodnou půjčku… okamžitě se ho zbavíme, protože to myslí dobře se sebou, ale nikoliv s námi. 

T!p: A až se naučíme rozpočtovat tak, aby nám vznikaly finanční přebytky nad rámec zdravé rezervy, nic nám nebrání v tom, abychom začali bohatnout. (více zde)

<< Jak zatočit s dluhy - Část 1.

Jak zatočit s dluhy - Část 1.

Podle nedávného průzkumu společnosti MindBridge Consulting se 94 % Čechů považuje za finančně zodpovědné. Zajímavé však je, že přes 40 % Čechů vychází se svými financemi jen tak tak, nebo žije na dluh. (více zde) 


Problém chronické zadluženosti je u nás citelný. Dobrá zpráva je, že je i řešitelný. Špatná zpráva je, že mluvit o dluzích se mezi Čechy nesluší. A tak se obyvatelstvo raději tváří, že o chronickém zadlužování neví.


Chroničtí dlužníci však zažívají psychologické peklo. Psychická zátěž přitom nevychází ani tak z faktu, že dluhy nadělali, ale z spíše toho, že je tvoří dál a pozvolna ztrácí naději, že bude líp.

Lidé, kteří dlouhodobě dluží, vykazují celou řadu podobných rysů:

1. Opakovanost a dlouhodobost – chroničtí dlužníci dělají dluhy opakovaně a dluhy je provází takřka neustále. 
2. Utrácení jako anestetikum – chroničtí dlužníci své psychologické problémy s dluhy nezřídka řeší dalším utrácením, což vytváří začarovaný kruh. 
3. Nechuť rozpočtovat a hrůza z čísel – chroničtí dlužníci neradi rozpočtují a plánují. Neradi počítají svoje dluhy. Z pomyšlení na kalkulaci příjmů a výdajů se jim dělá fyzicky špatně. 
4. Vytloukání dluhu dluhem - chronický dlužník často platí své dluhy kreditními kartami, karty splácí jinými kartami či neúčelovými spotřebními úvěry. Tím své zadlužení nejen zvyšuje, ale i zdražuje, protože každý dodatečný dluh bývá zpravidla dražší. 
5. Na výši příjmů nezáleží - je lhostejno, jestli dlužník za měsíc vydělá 10 000 nebo 100 000 korun nebo dolarů. I tak dělá dluhy. 
6. Provázanost s dalšími problémy – problémy s opakovanými dluhy často provází další závislost, či kompulzivní jednání jako je alkoholismus, závislost na internetu, přejídání se, apod.
7. Nestabilní a nenaplněné vztahy -  Peníze hrají ve vztahu, na rozdíl od všeobecně přijímaných domněnek, obrovskou roli. Pokud ve vztahu peníze chybí, nebo je jeden či dokonce oba partneři finančně nezodpovědní, vede to ke sporům, které nezřídka končí rozchodem.
8. Odříkání – přestože chroničtí dlužníci utrácejí nad rámec svých možností, často si odříkají nejen věci pro život zbytné, ale i věci zcela zásadní. Odříkání mívá nárazový charakter, když si dlužník z hrůzou uvědomí, kolik má závazků a začne se drasticky omezovat. 
9. Ztráta snů a životních tužeb – s dlouhodobými dluhy přichází životní deziluze a ztráta snů. Dlužníci sami sobě nedovolí plánovat, řeší jen aktuální, nikdy nekončící krize.  

Pokud jste se v některých či ve všech výše uvedených devíti bodech našli, nebo o sobě tušíte, že utrácíte víc než vyděláváte a že se vaše finanční pozice měsíc od měsíce zhoršuje, nezoufejte. 

V příštím článku na blogu představím srozumitelný několikabodový postup, jak se chronických dluhů krok za krokem zbavit. 

Zaj!mavost: Literatura na téma „Jak se zbavit dluhů“ v České republice téměř neexistuje. Většina návodů či příruček je psaná či sponzorovaná bankami nebo finančními prostředníky, kteří nejsou nijak motivovaní dlužníkům pomoci. Jejich jedinou motivací je prodávat produkty jedné nebo více finančních institucí, čímž většinou peněžní situaci dlužníků ještě zhoršují.

                                                                                                                   Jak zatočit s dluhy - Část 2. >>

Tajemství skvělých prezentací Steva Jobse - Carmine Gallo

Tajemství skvělých prezentací Steva Jobse od komentátora Businessweeku Carmina Galla je jedna z nejlepších a nejúspěšnějších knih věnovaných prezentátorským dovednostem slavného šéfa společnosti Apple.

 

Gallo pojímá prezentace jako show, filmový či divadelný zážitek, a podle toho strukturuje svou čtivou knihu, kde například i shrnutí poskytuje ve formě poznámek režiséra. 

 

Následuje deset hlavních myšlenek knihy: 

1. 
   Odpovězte posluchačům velmi brzo na otázku: "Proč by mě měla tahle prezentace sakra zajímat?" - lidé jsou velmi sobečtí tvorové a pokud prezentace nebude o nich a pro ně, nemá cenu ji dělat.
2. Plánujte prezentaci pomocí tužky a papíru - nepoužívejte ani PowerPoint ani Keynote. Naplánovat hodinovou prezentaci přitom může zabrat až 60 hodin času.
3. Neprezentujte, vyprávějte příběh - včetně hrdinů a zločinců, zápletek a problémů, k nimž okamžitě nabídnete řešení.
4. Neprezentujte výrobek či službu - prezentujte sen o lepším životě vašich posluchačů.
5. Klíčová sdělení by měla mít do 140 znaků jako posty na Twitteru - v jejich prezentaci buďte konzistentní napříč všemi marketingovými materiály.
6. Prezentujte ve trojicích - mějte tři hlavní části a v nich tři klíčová sdělení
7. Zapomeňte na odrážky - a seškrtejte počet slidů na minimum. Nechte si jen ty nejkreativnější.
8. Oživte svá čísla - nejlépe pomocí metafor a přirovnání. Lidský mozek nejlépe vstřebává informace, dostává-li je v kontextu.
9. Vyjadřujte se pozitivně, srozumitelně a hravě - vždy když mluvíte, vykreslujete v myslích svých posluchačů obrazy. Jaké budou, je jen na vás.
10. Naplánujte moment překvapení - pokud v nestřežené chvíli nafouknete papírový sáček a prásknete ho, bude si to každý pamatovat. Pokud k tomu šikovně přidáte své sdělení, máte vyhráno.

Knihu lze doporučit každému, kdo chce prezentovat jinak než prostřednictvím předpřipravených odrážek v PowerPointu. Každému, kdo nechce své posluchače nudit a každému, kdo chce něco prodat.

Recenzovaná verze: anglická, česká                                                      Doporučení: ČÍST / NEČÍST

T!p: Jak použival Steve Jobs těchto deseti myšlenek například při prezentaci počítače MacBook Air v roce 2008, se můžete podívat třeba zde.

 

T!p: Kniha je k dispozici v angličtině i jako audiokniha, kterou poutavě čte sám autor.

Proč filmový průmysl nesnáší originalitu

Jistě se vám už stalo, že jste se při sledování nějakého filmu nemohli zbavit pocitu, že jste promítaný děj již viděli. Někdy jdete do kina přímo na to samé. Někdy jdete do kina na ty samé herce. Filmový průmysl je na tom s originalitou velmi špatně.

A z finančního hlediska je to velmi správná strategie.

Agregace publika

Celý trik je v tzv. agregaci případně rovnou výrobě publika. Filmoví tvůrci dobře vědí, že diváci se dělí na určité segmenty (například muži či ženy do 25 let), které se rády dívají na tytéž věci. Finta tkví v tom dát tyto lidi dohromady, udělat z nich celistvou skupinu a pak jim pokud možno co nejvíckrát prodat totéž. 

Do kin se pak nasazují filmy tak, aby vždy oslovily všechny divácké segmenty a vzájemně si pokud možno nekonkurovaly. Pokud se však najde velmistr, jako je například James Cameron, který dokáže vyrobit něco tak kolosálně neoriginálního, jako je Titanic či Avatar, mají majitelé multiplexů žně, protože se daří na jeden film přilákat skoro všechny cílové skupiny.

Poptávka po originalitě neexistuje

Současný filmový průmysl dobře ví, že diváci netouží po ničem novém. Natočíte-li film o tom, jak vlkodlaci koušou lidi do zadku, přijde spousta diváků. Natočíte-li však film o tom, jak koušou lidi do zadku vlkodlaky, nepřijde skoro nikdo.

Lidé nesnáší novinky a milují převlečené stařinky. Představte si, že byste si ráno otevřeli noviny, kde se píše, že naši politici nekradou a že ceny všeho klesají. Přestali byste je pravděpodobně číst, protože nepotvrzují to, co si dávno myslíte.

Proto zná filmový průmysl jen pět univerzálních scénářů, které nám předhazuje pořád dokola a proto se chodíme do kina dívat na filmové hvězdy a ve skrytu duše doufáme, že nám nepředvedou nic nového. James Bond dokázal na filmových plátnech předvést totéž již 23x a vydělává stále více.

Čtyři typy produktů

Současný filmový průmysl tedy nabízí pouze následující typy filmů:

1. Remake - předělávka filmu, který má již vytvořené publikum - Total Recall, King Kong, Spider-Man

2. Pokračování - filmy mohou jít popořadě (tzv. Sequely - Saw, Rychle a zběsile), protisměrně (tzv. Prequely - Univerzita pro příšerky) a napřeskáčku (Hvězdné války, Shrek, Underwolrd, X-men)

3. Adaptace knih a televizních seriálů - Harry Potter, Mission Impossible, Muzikál ze střední III, Simpsonovi ve filmu
 
4. Rozšíření hraček a videoher - Lego Movie, Lara Croft, Transfomers

jakmile se objeví něco nového, filmový průmysl to buď přetransformuje na něco starého či to smete ze stolu a pošle do domény filmových festivalů či (a to je poměrně překvapivé) kabelových televizí.

Neoriginalita v Česku

Posedlost vymýtáním originality není pouze doménou Holywoodu. V Čechách je největším mistrem ve vyrábění publika a servírování stejných filmů bezesporu Zdeněk Troška. Přestože jsou jeho filmy po stránce tvůrčí podřadné, dokonale vyhovují vkusu většinového publika a lze je téměř donekonečna opakovat. Ze Zdeňka Trošky nebude nikdy dobrý filmař. Ale vždycky to bude dobrý obchodník a marketér.

Neoriginalita je i uměním našich filmových distributorů a to už velmi dolouho. Už za komunismu se spolu nijak nesouvisející filmy prodávaly publiku jako vzájemná pokračování (Muž z Acapulka, Muž z Ria, Muž z Honkongu) a současná praxe není jiná.

Kde (ne)hledat originalitu

Jakmile jde o vydělávání peněz a mainstreamovou zábavu, můžete iluze o originalitě hodit přes palubu. Originalitu najdete možná v divadlech, na filmových festivalech a někdy na kabelových televizích. A pak třeba i sami u sebe. Pokud ji však budete chtít zpeněžit, budete to mít velmi obtížné.

A až se za pár let objeví remake Harryho Pottera I - VIII, nedivte se.

T!p: O tom, jak zatočil s originalitou Holywood, se dočtete ve vynikající knize Ekonomika Holywoodu od Edwarda Jaye Epsteina.

T!p: O agregaci audience se dočtete více zde.

Aktiva, co netahají peníze z kapsy

Aktiva představují majetky, věci či práva, u kterých lze racionálně očekávat, že nám v budoucnu přinesou ekonomický prospěch. Aktiva lze dědit. Jsou to tedy majetky, které produkují příjmy, a které lze odkázat budoucím generacím.

Aktivum musí vydělávat 

Aktivem jsou tedy jen majetky, které vydělávají. Aktiva jsou vhodná pro investice, protože umožňují, na rozdíl od hotovostních a bezhotovostních peněz, uchovávat hodnotu.

Kv!z:

Je dům či byt, ve kterém bydlíte, aktivem?
Bohužel nikoliv. Takový majetek jen spotřebovává peníze a žádné ekonomické prospěchy od něj čekat nemůžete. 

Je aktivum vaše práce?
Také ne, protože ji nelze převést na někoho jiného. Jakmile přestanete do práce chodit, přestane vám vydělávat. 

Je aktivem vaše rodina?
Pokud nežijete v sociální skupině, kde je žádoucí mít co nejvíce potomků, kteří živí rodiče, opět nikoliv.

Je vládní dluhopis s úrokovou sazbou 1% aktivem?
Možná, je-li míra inflace pod 1%. Je-li vyšší, jako že většinou je, dluhopis nám prodělává a aktivem není.

Která aktiva vydělávají?

Investovat můžete do celé řady aktiv. Uveďme si alespoň základní kategorie:

1. Papírová aktiva - akcie, dluhopisy, deriváty, směnky, podílové fondy a

další. Papírová aktiva jsou extrémně ošidná, protože nakoupit je lze velmi snadno, ovšem vydělat na nich umí jen málokdo.

2. Nemovitosti - domy, byty, pozemky, či kancelářské prostory na pronájem. Představují pomalý, ale poměrně kontrolovatelný způsob, jak zbohatnout.

3. Podíly ve společnostech - ať již přímo podíly ve společnostech s ručením omezeným, či dividendové akcie. Pro podobné investice se musíte většinou stát podnikatelem.

4. Práva duševního vlastnictví - patenty, ochranné známky, vaše nápady. Například Krteček je jedním z nejlépe vydělávajícím českým aktivem založeným na duševním vlastnictví.

5. Umění - obrazy, starožitnosti, sochy apod.

6. Komodity - zlato, stříbro, drahokamy, platina apod.

Aktiva můžete v rámci jednotlivých kategorií i mezi nimi diverzifikovat. Více o diverzifikaci se dočtete zde.

Která aktiva jsou nejlepší?

Nejlepší aktiva jsou ta, kterým a) skvěle rozumíte, která  b) ovládáte a která c) sama, bez vašeho přičinění, vydělávají. 

Př!klad:

Vaším koníčkem je štrikování. Vymyslíte parádní vzor na šálu. Místo toho, abyste uštrikovali hromadu šál a ty pak prodávali, pověsíte samotný vzor a postup jeho vytvoření za $1,99 na internet a necháte uživatele, ať jej sami nakupují a platí. Máte aktivum založené na duševním vlastnictví.

Př!klad:

Rozhodnete se vstoupit do 2. pilíře penzijního spoření. Každý měsíc deponujete určitou částku, například 1000 Kč, do papírových aktiv, která vám vynášejí méně, než činí míra inflace. Nemáte nejmenší tušení, kdo a jak vaše peníze investuje a navíc se ke svým penězům nemůžete několik let dostat. Nemáte žádnou záruku, že vám stát vaše spoření neznárodní. Toto není aktivum.
 

Co z toho plyne? 

Chcete-li uchovat, či zvýšit své bohatství, pak:

1) Zbavte se iluzí, že dům, ve kterém bydlíte, vaše práce, vaše auto a vaše rodina, jsou aktiva 
2) Nakupujte a vytvářejte pouze majetky, které vám v budoucnu přinesou nějaký ekonomický prospěch
3) Nakupujte a vytvářejte pouze aktiva, kterým rozumíte, které ovládáte, a která mohou vydělávat i bez vaší přítomnosti

Varován!: Navzdory tomu, co tvrdí různě uváděné definice, v účetnictví představují aktiva všechno, co účetní jednotka vlastní, bez ohledu na to, zda jí to v budoucnu přinese, či nepřinese prospěch. Leč účetní jednotka, která má ve svém portfoliu aktiva, která nepřináší ekonomický prospěch, samozřejmě generuje ztrátu.
 
T!p: První, kdo přišel s kontroverzní myšlenkou, že dům, ve kterém bydlíte, není aktivum, ale pasivum, byl Robert Kiyosaki v knize Bohatý táta, chudý táta.