Spořit či nespořit?

Přestože banky nabízejí celou řadu spořících produktů a přestože je velmi romantické házet korunky do prasátka, ke spoření bych přistupoval velmi skepticky. Mám k tomu následující tři důvody:

1. Všechny měny na světě ztrácejí na hodnotě

Podívejme se na vývoj hodnoty naší národní měny. Přestože se v posledních letech chlácholíme tím, že díky ekonomickým krizím máme alespoň nízkou inflaci, ve dlouhodobém spořícím či investičním horizontu je inflace koruny stále vysoká.

Inflace CZK od roku 1989 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Z údajů Českého statistického úřadu totiž vyplývá, že průměrná roční inflace za posledních 20 let byla 5,615% a že koruna ztratila téměř 70% své hodnoty.

Ztráta hodnoty CZK od roku 1992 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Ano, je zřejmé, že tak zančný pokles byl způsoben vysokou inflací při uvolnění cen na počátku devadesátch let.

 

Pokud však čekáte, že se dožijete 75 let a hodláte udržovat hodnotu svého bohatství dlouhodobě, pak vězte, za svůj život zažijete jednu recesi (kdy váš soused přijde o práci) a jednu depresi (kdy přijdete o práci vy). Celkově tak očekávejte tři finanční posuny podobné tomu, který je vidět v grafech kolem a po roce 1991. Jeden finanční výkyv jsme tedy již zažili. Další bude zřejmě přijetí či pád Eura a ten třetí… těžko říct.                

Koruna není jediná měna, která valem ztrácí hodotu. Od té doby, co přestal být americký dolar směnitelný za zlato (1971), ztratil na své hodnotě 82%. Kanadský dolar ho kopíroval, jak je vidět z následujícícho obrázku.
  

Ztráta hodnoty USD a CAD od roku 1970 do roku 2009 (Zdroj: Ministerstvo práce USA a Statistický úřad Kanady)

 

2. Reálná úroková sazba nahrává dlužníkům

Reálná úroková sazba se spočítá velmi jednoduše tak, že se od nominální úrokové sazby uváděné bankami odečte očekávaná míra inflace v horizontu po který spoříme, respektive dlužíme.

 

Př!klad A:

 

Rozhodneme-li se spořit prostřednictvím termínovaného vkladu na 2 roky s úrokovou mírou 2,5% u některé z bank a zároveň víme, že inflace v roce 2013 je kolem 3,2% a v roce 2014 bude podobná, můžeme očekávat, že:

 

nominální úroková sazba (2,5%) - míra inflace (3,2%) = reálná úroková sazba (-0,7%).

 

Při podobném spoření tedy z každé uložené tisícikoruny přijdeme o 7 Kč.

 

Př!klad B:

 

Rozhodneme-li se naopak pro hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 2,7% se splatností 20 let a zároveň víme, že dlouhodobá inflace v České republice je cca 5,6% pak můžeme očekávat, že

 

nominální úroková sazba (2,7%) - míra inflace (5,6%) = reálná úroková sazba (-2,9%)

 

Při takovém dluhu tedy z každé zapůjčené tisícikoruny splatíme jen 971 Kč (o 29 Kč méně) a navíc máme nemovitost, jejíž hodnota v čase zřejmě poroste a může přinášet peněžní příjmy, pokud ji například pronajmeme.              

 

3. Banky nemají rády spořínky

 

Pokud si v bance ukládáme, půjčujeme bance peníze a jsme pro ni pasivem. Tedy někým, o koho se musí starat a komu musí platit úrok. 

 

Pokud si však od banky půjčíme, jsme někým, kdo jí vydělává, tedy jejím aktivem.

 

A podle toho se i banky chovají. Zkuste si někdy povšimnout, jaký servis vám finanční domy poskytují, když ukládáte a jaký když si půjčujete a jaké úroky dostáváte a jaké platíte.

 

Co z toho plyne?

 

1. Spořte jen v případě, že si potřebujete vytvořit základní kapitál pro investici.

2. Stále bezcennější peníze měnte na jiné formy aktiv, nejlépe ty, které vydělávají další peníze.

3. Máte-li dobrý investiční nápad, nebojte se si na něj od banky půjčit.

 

T!p: O tom proč je lepší rozumně dlužit než spořit se dočtete v knihách Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho a Jak zbohatnout od Vladimíra Procházky.