Jak zatočit s dluhy - Část 2.

Trápí vás chronické osobní dluhy? Nezoufejte. Existuje způsob, jak se je krok za krokem zlikvidovat. Představme si dluhy jako chobotnici s osmi chapadly. Každé z nich musíme připíchnout, abychom nad nestvůrou zvítězili.

Chapadlo 1 – Minulost

Neřešíme minulost ale přítomnost. Zaměříme se na to, co právě je a co s tím můžeme udělat. Pokud dlužíme v páru, jeden druhého neobviňujeme. Neřešíme, jak dluhy vznikly a kdo za ně může, ale snažíme se vymyslet zvladatelný plán, jak se jich zbavit.

Ze všeho nejdřív zastavíme krvácení, neboli přestaneme vytvářet další dluhy. Přestřihneme svoje kreditní karty nebo je vrátíme. 

T!p: Někdo dokonce svoje kreditní karty zamrazí do kostky ledu a než je chce použít, čeká, až led rozmrzne. Během tání ledu si nákup na úvěr většinou rozmyslí. 

Chapadlo 2 – Neurčitost 

Problém rozdělíme na zvladatelné části. Pokud dlužíme v páru, rozdělíme účty a jasně vymezíme, kdo je za co zodpovědný. Jeden za druhého dluhy neplatíme, vystavili bychom se riziku spoluzávislosti neboli kodependence. Z oddlužení uděláme svůj osobní, respektive společný cíl. 

Páry, které se společně oddlužují a vzájemně se respektují a chválí, nahradí nekonečné domácí drama společným snažením, které jejich vztah nebývale zlepší. 

Chapadlo 3 – Příjmy 

Spočítáme si své čisté příjmy. Ale opatrně. Prémie a bonusy nezapočítáváme, protože se jedná o nahodilé události, se kterými nelze opakovaně kalkulovat. 

Získáme-li ve svém finančním životě jakýkoli náhodný příjem či prémii, použijeme pravidlo tří třetin. Jednu třetinu použijeme na úhradu dluhů, druhou třetinu uložíme na svůj účet jako tzv. zdravou rezervu (o té později) a za třetí část si pořídíme něco, co jsme si kvůli dlužení odpírali. 

Chapadlo 4 – Pravidelné měsíční výdaje

Zjistíme, jaké jsou naše pravidelné měsíční výdaje. Pravidelné roční výdaje vydělíme dvanácti. Zaměříme se na výdaje za telefon, internet, pojištění a podobné služby, které lze většinou vylepšit změnou poskytovatele, nebo programu. 

Př!klad: Při identifikaci měsíčních výdajů dlužník zjistí, že kromě zcela nezbytných položek si platí i penzijní připojištění, na kterém vydělá přibližně 2% ročně. Ale protože je ve svém rozpočtu chronicky v mínusu, platí pojištění de facto kreditní kartou, na které je úrok 22%. 

Proto zvážíme, zda ve svém věku potřebujeme různá spoření a pojištění, které s námi sjednali bankovní poradci, kteří nejsou placeni za to, aby nám pomáhali, ale za to, aby nám prodali co nejvíce pro banku výhodných produktů. 

Pravidelné měsíční výdaje čtvrtletně vyhodnocujeme a pokoušíme se jich buď úplně zbavit (například poplatku za kabelovou televizi) či je snížit (například paušálu za mobilní telefon, či za bankovní služby).

Chapadlo 5 – Výdaje na denní potřeby

Odečteme-li od pravidelných měsíčních příjmů své pravidelné měsíční výdaje, získáme celkovou částku rozpočtu na denní potřeby. Ty zahrnují potraviny, oblečení, dopravu, pohonné hmoty, zábavu, dárky atp. 

Toto chapadlo bývá těžko polapitelné, obzvláště pokud vybíráme peníze z bankomatu a následně je utratíme a na konci měsíce si nejsme schopni vzpomenout, za co peníze padly.  

Denní potřeby řídíme pomocí malého notýsku, který máme neustále při sobě a do kterého si zapisujeme své denní výdaje. 

Př!klad: Každé kategorii výdajů, třeba za Pohonné hmoty, věnujeme měsíčně jednu stránku. Nadepíšeme ji názvem výdajů Pohonné hmoty a uvedeme částku, kterou na kategorii máme, například 2 500 Kč. Během měsíce od této rozpočtované částky odečítáme denní výdaje. 

Je zcela běžné, že rozpočtovanou částku v některých kategoriích přečerpáme a jinde nevyčerpáme. V prvních několika měsících krocení dluhu nejde v první řadě o to vejít se do rozpočtu, ale o to, vysledovat trendy utrácení a ty začít řídit. 

Chapadlo 6 – Nákupy

Ať už se jedná o pravidelné měsíční výdaje či větší výdaje denní potřeby (spotřební elektronika, opravy, oblečení), vždy se řídíme pravidlem tří nabídek. To spočívá v tom, že si vyžádáme tři nabídky od poskytovatelů pravidelných služeb či od prodejce a vybíráme tu, která nejlépe odpovídá našemu rozpočtu.

Při nákupech nám může hodně pomoci internet, který dobře srovnává ceny. Při pořizování věcí v obchodech se vyvarujeme nákupů ve velkém, zejména u potravin. Dlužníci mívají totiž tendenci využívat zdánlivě výhodných nabídek a nakupovat víc, než skutečně potřebují. Plýtvání hraje při chronickém zadlužování obrovskou roli. 

Chapadlo 7 – Vybalancovaný rozpočet

Klíčem k likvidaci dluhů je průhlednost a srozumitelnost. Plánovat a řídit lze totiž pouze to, co lze měřit.

Jakmile konzervativně spočítáte svoje příjmy a po několika prvních týdnech odhalíte všechny svoje pravidelné měsíční výdaje a výdaje na denní potřeby, začnete vyrovnávat svůj rozpočet tak, aby umožňoval splátky dluhů.

Chapadlo 8 – Likvidace dluhu od nejdražšího k nejlevnějšímu

Pokud máme hodně druhů dluhů (několik kreditních karet, spotřební úvěr, kontokorent, půjčky), zvážíme možnost jejich konsolidace. Konsolidace dluhů v principu funguje tak, že jeden finanční ústav zaplatí naše dluhy najedou a my mu pak postupně splácíme jednu velkou půjčku pravidelnými měsíčními splátkami. Konsolidace nám může v průměru dluhy zlevnit a udělat v nich pořádek.

T!p: Pokud vám banka nabídne konsolidaci půjček s tím, že vám půjčí další peníze, jak to dělá například Česká spořitelna, okamžitě odmítněte s tím, že se hodláte dluhů zbavit, nikoli si další nadělat. 

Platíme i dluhy, které jsme si nadělali v rodině a u známých. Pokud nám někdo z rodiny peníze dal, ujistíme se, že se opravdu jedná o dar a nikoliv půjčku, kterou budeme muset, třeba i bezúročně, splatit.

Pokud se rozhodnete dluhy nekonsolidovat, plaťte vždy dluhy od nejdražšího (s nejvyšší úrokovou mírou – většinou kreditní karta) k nejlevnějšímu. 

A když je dluhová bestie mrtvá…

Jakmile se dluhů zbavíme, začneme tvořit tzv. zdravou rezervu, která by měla v konečné výši činit asi pětinásobek měsíčních výdajů. Tato rezerva nás postupně zbaví strachu. Strachu z dluhů, strachu ze ztráty zaměstnání, strachu z budoucnosti a umožni nám svobodněji dýchat.

Nikdy však nepřestáváme rozpočtovat a zodpovědně řídit svoje finance. Pokud jsme měli dlouhodobě dluhy, je veliká šance, že se v dluhové pasti ocitneme znovu.

T!p: A pokud se nás náš osobní bankéř zeptá, zda máme finanční problémy a že by nám nabídl kreditní kartu či výhodnou půjčku… okamžitě se ho zbavíme, protože to myslí dobře se sebou, ale nikoliv s námi. 

T!p: A až se naučíme rozpočtovat tak, aby nám vznikaly finanční přebytky nad rámec zdravé rezervy, nic nám nebrání v tom, abychom začali bohatnout. (více zde)

<< Jak zatočit s dluhy - Část 1.

Aktiva, co netahají peníze z kapsy

Aktiva představují majetky, věci či práva, u kterých lze racionálně očekávat, že nám v budoucnu přinesou ekonomický prospěch. Aktiva lze dědit. Jsou to tedy majetky, které produkují příjmy, a které lze odkázat budoucím generacím.

Aktivum musí vydělávat 

Aktivem jsou tedy jen majetky, které vydělávají. Aktiva jsou vhodná pro investice, protože umožňují, na rozdíl od hotovostních a bezhotovostních peněz, uchovávat hodnotu.

Kv!z:

Je dům či byt, ve kterém bydlíte, aktivem?
Bohužel nikoliv. Takový majetek jen spotřebovává peníze a žádné ekonomické prospěchy od něj čekat nemůžete. 

Je aktivum vaše práce?
Také ne, protože ji nelze převést na někoho jiného. Jakmile přestanete do práce chodit, přestane vám vydělávat. 

Je aktivem vaše rodina?
Pokud nežijete v sociální skupině, kde je žádoucí mít co nejvíce potomků, kteří živí rodiče, opět nikoliv.

Je vládní dluhopis s úrokovou sazbou 1% aktivem?
Možná, je-li míra inflace pod 1%. Je-li vyšší, jako že většinou je, dluhopis nám prodělává a aktivem není.

Která aktiva vydělávají?

Investovat můžete do celé řady aktiv. Uveďme si alespoň základní kategorie:

1. Papírová aktiva - akcie, dluhopisy, deriváty, směnky, podílové fondy a

další. Papírová aktiva jsou extrémně ošidná, protože nakoupit je lze velmi snadno, ovšem vydělat na nich umí jen málokdo.

2. Nemovitosti - domy, byty, pozemky, či kancelářské prostory na pronájem. Představují pomalý, ale poměrně kontrolovatelný způsob, jak zbohatnout.

3. Podíly ve společnostech - ať již přímo podíly ve společnostech s ručením omezeným, či dividendové akcie. Pro podobné investice se musíte většinou stát podnikatelem.

4. Práva duševního vlastnictví - patenty, ochranné známky, vaše nápady. Například Krteček je jedním z nejlépe vydělávajícím českým aktivem založeným na duševním vlastnictví.

5. Umění - obrazy, starožitnosti, sochy apod.

6. Komodity - zlato, stříbro, drahokamy, platina apod.

Aktiva můžete v rámci jednotlivých kategorií i mezi nimi diverzifikovat. Více o diverzifikaci se dočtete zde.

Která aktiva jsou nejlepší?

Nejlepší aktiva jsou ta, kterým a) skvěle rozumíte, která  b) ovládáte a která c) sama, bez vašeho přičinění, vydělávají. 

Př!klad:

Vaším koníčkem je štrikování. Vymyslíte parádní vzor na šálu. Místo toho, abyste uštrikovali hromadu šál a ty pak prodávali, pověsíte samotný vzor a postup jeho vytvoření za $1,99 na internet a necháte uživatele, ať jej sami nakupují a platí. Máte aktivum založené na duševním vlastnictví.

Př!klad:

Rozhodnete se vstoupit do 2. pilíře penzijního spoření. Každý měsíc deponujete určitou částku, například 1000 Kč, do papírových aktiv, která vám vynášejí méně, než činí míra inflace. Nemáte nejmenší tušení, kdo a jak vaše peníze investuje a navíc se ke svým penězům nemůžete několik let dostat. Nemáte žádnou záruku, že vám stát vaše spoření neznárodní. Toto není aktivum.
 

Co z toho plyne? 

Chcete-li uchovat, či zvýšit své bohatství, pak:

1) Zbavte se iluzí, že dům, ve kterém bydlíte, vaše práce, vaše auto a vaše rodina, jsou aktiva 
2) Nakupujte a vytvářejte pouze majetky, které vám v budoucnu přinesou nějaký ekonomický prospěch
3) Nakupujte a vytvářejte pouze aktiva, kterým rozumíte, které ovládáte, a která mohou vydělávat i bez vaší přítomnosti

Varován!: Navzdory tomu, co tvrdí různě uváděné definice, v účetnictví představují aktiva všechno, co účetní jednotka vlastní, bez ohledu na to, zda jí to v budoucnu přinese, či nepřinese prospěch. Leč účetní jednotka, která má ve svém portfoliu aktiva, která nepřináší ekonomický prospěch, samozřejmě generuje ztrátu.
 
T!p: První, kdo přišel s kontroverzní myšlenkou, že dům, ve kterém bydlíte, není aktivum, ale pasivum, byl Robert Kiyosaki v knize Bohatý táta, chudý táta.

Spořit či nespořit?

Přestože banky nabízejí celou řadu spořících produktů a přestože je velmi romantické házet korunky do prasátka, ke spoření bych přistupoval velmi skepticky. Mám k tomu následující tři důvody:

1. Všechny měny na světě ztrácejí na hodnotě

Podívejme se na vývoj hodnoty naší národní měny. Přestože se v posledních letech chlácholíme tím, že díky ekonomickým krizím máme alespoň nízkou inflaci, ve dlouhodobém spořícím či investičním horizontu je inflace koruny stále vysoká.

Inflace CZK od roku 1989 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Z údajů Českého statistického úřadu totiž vyplývá, že průměrná roční inflace za posledních 20 let byla 5,615% a že koruna ztratila téměř 70% své hodnoty.

Ztráta hodnoty CZK od roku 1992 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Ano, je zřejmé, že tak zančný pokles byl způsoben vysokou inflací při uvolnění cen na počátku devadesátch let.

 

Pokud však čekáte, že se dožijete 75 let a hodláte udržovat hodnotu svého bohatství dlouhodobě, pak vězte, za svůj život zažijete jednu recesi (kdy váš soused přijde o práci) a jednu depresi (kdy přijdete o práci vy). Celkově tak očekávejte tři finanční posuny podobné tomu, který je vidět v grafech kolem a po roce 1991. Jeden finanční výkyv jsme tedy již zažili. Další bude zřejmě přijetí či pád Eura a ten třetí… těžko říct.                

Koruna není jediná měna, která valem ztrácí hodotu. Od té doby, co přestal být americký dolar směnitelný za zlato (1971), ztratil na své hodnotě 82%. Kanadský dolar ho kopíroval, jak je vidět z následujícícho obrázku.
  

Ztráta hodnoty USD a CAD od roku 1970 do roku 2009 (Zdroj: Ministerstvo práce USA a Statistický úřad Kanady)

 

2. Reálná úroková sazba nahrává dlužníkům

Reálná úroková sazba se spočítá velmi jednoduše tak, že se od nominální úrokové sazby uváděné bankami odečte očekávaná míra inflace v horizontu po který spoříme, respektive dlužíme.

 

Př!klad A:

 

Rozhodneme-li se spořit prostřednictvím termínovaného vkladu na 2 roky s úrokovou mírou 2,5% u některé z bank a zároveň víme, že inflace v roce 2013 je kolem 3,2% a v roce 2014 bude podobná, můžeme očekávat, že:

 

nominální úroková sazba (2,5%) - míra inflace (3,2%) = reálná úroková sazba (-0,7%).

 

Při podobném spoření tedy z každé uložené tisícikoruny přijdeme o 7 Kč.

 

Př!klad B:

 

Rozhodneme-li se naopak pro hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 2,7% se splatností 20 let a zároveň víme, že dlouhodobá inflace v České republice je cca 5,6% pak můžeme očekávat, že

 

nominální úroková sazba (2,7%) - míra inflace (5,6%) = reálná úroková sazba (-2,9%)

 

Při takovém dluhu tedy z každé zapůjčené tisícikoruny splatíme jen 971 Kč (o 29 Kč méně) a navíc máme nemovitost, jejíž hodnota v čase zřejmě poroste a může přinášet peněžní příjmy, pokud ji například pronajmeme.              

 

3. Banky nemají rády spořínky

 

Pokud si v bance ukládáme, půjčujeme bance peníze a jsme pro ni pasivem. Tedy někým, o koho se musí starat a komu musí platit úrok. 

 

Pokud si však od banky půjčíme, jsme někým, kdo jí vydělává, tedy jejím aktivem.

 

A podle toho se i banky chovají. Zkuste si někdy povšimnout, jaký servis vám finanční domy poskytují, když ukládáte a jaký když si půjčujete a jaké úroky dostáváte a jaké platíte.

 

Co z toho plyne?

 

1. Spořte jen v případě, že si potřebujete vytvořit základní kapitál pro investici.

2. Stále bezcennější peníze měnte na jiné formy aktiv, nejlépe ty, které vydělávají další peníze.

3. Máte-li dobrý investiční nápad, nebojte se si na něj od banky půjčit.

 

T!p: O tom proč je lepší rozumně dlužit než spořit se dočtete v knihách Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho a Jak zbohatnout od Vladimíra Procházky.

 

Nuda a neodvratnost bohatnutí

Většina lidí na světě je, co se hmotného zajištění týče, relativně chudá. Dokonce i ve vyspělých zemích odchází většina obyvatelstva do důchodu bez valného finančního zajištění a spoléhá se, že jim stát zajistí živobytí a diví se, když jim stát zajistí živoření.
 
A přitom je bohatnutí veskrze nudný a neodvratný proces. Tedy pokud máte plán a držíte se jej. Nabízím ten svůj v následujících pěti bodech:
 
1. Zajistěte si dostatečný měsíční příjem
 
Najděte si práci, která vás dostatečně platí za to, co umíte. V některých zemích (USA) není výjimkou mít prací vícero. V ČR se mít více prací nenosí, zaměstnanci příliš pilně plýtvají časem na neplacené přesčasy.
 
2. Rozpočtujte a zajistěte si čistý měsíční příjem
 
Čistý měsíční příjem je to, co vám zbyde po odečtení veškerých měsíčních výdajů od vašeho měsíčního příjmu. Své měsíční výdaje udržíte na uzdě pouze zodpovědným rozpočtováním.
 

 

V České republice zná svůj měsíční rozpočet jen velmi nízké procento lidí.
 
3. Vytvořte základní kapitál
 
Kumulací čistých měsíčních příjmů vytvořte základní částku, kterou lze použít pro následnou investici do majetku (aktiva), který vám bude přinášet pasivní příjmy. Tímto aktivem může být třeba nemovitost na pronájem, akcie přinášející dividendu, duševní vlastnictví přinášející tantiému nebo váš vlastní nový podnik, přinášející zisk.
 
4. Použijte finanční páku a investujte
 
Svůj základní kapitál použijte jako výchozí složku, na kterou získáte cizí kapitál (úvěr, půjčku). Pokud pak ze získaných financí pořídíte aktivum, které vám vydělává víc, než kolik za cizí kapitál platíte, funguje tzv. finanční páka ve váš prospěch.

Aktiva produkující pasivní příjmy následně posilují váš čistý měsíční příjem. Vzniká finanční koloběh, který zvyšuje vaše čisté jmění (bohatství měřené penězi).

 
5. Chraňte své bohatství a vzdělávejte se

Své bohatství chraňte zejména před daněmi, ale i rodinou a přáteli. Rodina a přátelé jsou překvapivě těmi, kdo bude mít s vaším bohatnutím největší problém. Vaší nejlepší obranou jsou znalosti a vaše finanční gramotnost.
 
Celý postup lze libovolněkrát opakovat až do dosažení takové úrovně čistého jmění, kdy nemusíte chodit do práce, která vás nebaví a začnete smysluplně využívat svůj čas.

A samozřejmě, čím dříve začnete, tím dříve se do takového momentu dostanete. 
 
Př!klad:
 
V práci vyděláváte cca 20 000 Kč čistého. Máte mlhavou představu, že něco z toho padne na nájem, něco na jídlo, spousta na zábavu. A chtěli byste být bohatí. Použijete následujících pět kroků:
 
1) Seženete si brigádu (například doučování středoškoláků), kde vyděláte dalších 8 000 Kč měsíčně čistého. Celkem tedy máte 28 000 Kč měsíčně.
 
2) Odpovědným rozpočtováním zjistíte, že vaše měsíční výdaje jsou 18 000 Kč. Váš čistý měsíční příjem je 10 000 Kč měsíčně. Ten každý měsíc odložíte do tak zvaného investičního fondu.
 
3) Za 12 měsíců máte v investičním fondu 120 000 Kč.
 
4) 120 000 Kč použijete jako základní kapitál ke koupi aktiva, představovaného například malým bytem v panelovém domu u metra v hodnotě 1 200 000 Kč, který ihned pronajmete za 7 000 Kč. Byt profinancujete hypotékou s měsíční splátkou 5 000 Kč. Do vašeho čistého měsíčního příjmu tak každý měsíc přibude 2 000 Kč.
 
5) Zjistíte si, jak se účtuje o pronájmu bytu, jak odečíst úroky, odpisy a další náklady tak, abyste legálně platili co nejnižší daň. Z investičního fondu nepůjčujete ani kamarádům a byt ani nepronajímáte mladší sestře za netržní nájem.
 
A za 10 měsíců celou akci zopakujete. Za několik let nemusíte chodit do práce.

T!p: Podobný pětibodový postup poskytuje i Robert Kiyosaki ve své knize Zvyšte své finanční IQ.

T!p: O tom jak (ne)diverzifikovat aktiva, která přinášejí pasivní příjem se dočtete více zde.

T!p: Máte-li již základní kapitál a chcete investovat do podnikání, začněte se sto let starým nápadem.

Sto let staré nápady

Chcete začít podnikat, ale stále čekáte na to, až vás napadne nějaký geniální nápad? Až vás napadne něco nového, neotřelého, chytrého, levného, převratného, po čem bude každý toužit?

Pak zřejmě nikdy podnikat nezačnete. A taky nikdy nezbohatnete.

Ač se to zdá kontraintuitivní, vstupovat na již existující trhy se starými nápady je překvapivě nejlepší cesta k úspěchu. Že je na trhu hodně firem a velká konkurence? Výborně! Aspoň víte, že trh existuje.


Většina dnešních milonářů totiž zbohatla na úplně obyčejných věcech. Vybrali si běžný koncept tvorby hodnoty, který postupně vylepšili tak, že nalezl uplatnění na trhu.

Každý z nás si doma umí udělat stejně dobrou kávu, jako prodávají za 150 Kč ve Starbucksu. A přesto Starbucks vydělává. A vymyslel Starbucks něco revolučně nového? Vůbec ne. Nápad prodávat kávu je jistě starší než sto let. Zbytek jsou jen iterace (příchuť, místo, přístup personálu, reputace, atd.).

Existuje 12 přes sto let známých způsobů tvorby hodnoty:

1. Výrobek - Vytvořte věc či nehmotnou entitu, a pak ji prodejte za cenu vyšší, než byly náklady. Ideální je, pokud se vám podaří vytvořit něco, co se samo bez vaší účasti prodává a replikuje (píseň na iTunes, počítačová hra na Steamu apod.).
2. Služba - Poskytněte pomoc či asistenci a pak si nechte zaplatit za užitek, který vaše služba přinesla. Uvědomte si ale, že pokud službu poskytujete vy, těžko se zreplikujete. 
3. Přeprodej - Kupte zboží z velkoobchodu za nízkou cenu a prodejte jej dál za cenu vyšší. Nejbohatší firmou světa je Wallmart, který nic nevyrábí, jen přeprodává.
4. Pronájem - Získejte aktivum, které následně pronajměte třetí osobě za úplatu.
5. Zprosředkování - Marketujte a prodávejte aktiva či služby, které nevlastníte - třeba jako to dělá realitní kancelář s domy a byty.
6. Předplatné - Na opakované bázi nabídněte hodnotu a pak si účtujte pravidelné částky - například jako kabelové televize.
7. Sdílení zdroje - Sdílený zdroj je aktivum, které může využívat více lidí zároveň - například muzeum.
8. Opce - Prodávejte práva provést předem definovanou činnost po určitou dobu. Typickým příkladem opce je lístek do kina, který umožňuje divákovi v určitou dobu shlédnout konkrétní film na konkrétním místě.
9. Půjčky - Umožňují dlužníkovi za úplatu využívat zdroje po předem specifikovanou dobu.
10. Pojištění - Je transfer rizika z kupujícího na prodávajícího a jeho rozprostředí na velký počet subjektů.
11. Kapitálové investice - které představují nákup podílu v podnikání někoho jiného.
12. Agregace audience - Získejte pozornost lidí s podobnými charakteristikami a předprodejte přístup k nim někomu dalšímu. Jako příklad může sloužit blog o cestování, který poskytuje prostor k inzerci cestovním kancelářím.

Těchto dvanáct forem tvorby hodnoty lze samozřejmě různě kombinovat. Multiplex kin je napřklad kombinací sdíleného zdroje, prodeje opcí, agregace audience, služeb a produktů.

Co z toho tedy plyne?

Chcete-li podnikat, vyberte si přes sto let starý koncept a začněte.

Akce je polovinou úspěchu. A ten zbytek musíte dohnat inkrementálním zlepšováním.

Být na trhu Křižákem se totiž velmi často nevyplácí.

T!p: O 12ti formách tvorby hodnoty píše velmi precizně Josh Kaufman ve své knize The Personal MBA.

T!p: O důležitosti výběru sto let starého konceptu pro začínající podnikatele se píše v knize Street Smarts od Norma Brodského a Bo Burlinghama.

Oběti domácího ekonomického násilí

Koncept Economic Outpatient Care (EOC) neboli Domácí ekonomická výpomoc není u nás příliš známý. A přitom mohou být důsledky většinou dobře míněné ekonomické výpomoci velmi nebezpečné. Začněme příkladem:

Př!klad:

Bohatí rodiče, oba podnikatelé v rodinné firmě, mají dvě děti. Dceru a syna. Syn od rodičů dostává kapesné, brzy si ale najde si brigádu a kapesné již nepotřebuje. S odřenýma ušima dokončí vysokou školu a zahájí podnikání. Začne se mu finančně dařit.

Dcera studuje práva, kde prospívá, ale pak se rozhodne přejít na ekonomickou školu. S rodiči vychází lépe než syn.

Ve chvíli, kdy si syn koupí první byt, koupí rodiče byt i dceři, a když si syn koupí auto, dostane dcera, které je už pětadvacet a stále nepracuje, také nový vůz, aby mezi sourozenci nevznikla rivalita.

Když si dcera přivede nápadníka, zaměstná ho otec v rodinné firmě. Mladík sice nikterak nevyniká, ale dcera ho má ráda, takže mladý muž dostává v rodinné firmě nadstandardní plat, aby se měli s dcerou dobře. Následně dcera otěhotní a zůstane v domácnosti.

Na smrtelné posteli rodiče odkážou svůj dům dceři a jejímu příteli, aby měli kde důstojně bydlet a svou firmu synovi, ale s tím, že musí dceři po jejich smrti pravidelně vyplácet fixní částku zvyšovanou o inflaci bez ohledu na to, zda firma vydělává či nikoliv.

Výše uvedené je typickým př!kladem domácí ekonomické výpomoci (EOC), kdy rodiče v dobré víře podporují slabšího z potomků (dceru) tím, že ho zásobují penězi až do pozdního věku, mnohdy doživotně. Obětí domácí ekonomické výpomoci je samozřejmě i dceřin partner. V drtivé většině případů se však projeví čtyři zajímavé efekty:

1. Dochází k oslabování slabého. Ekonomicky nevýkonná dcera necítí potřebu vydělávat, protože peníze jednoduše dostává. Její neschopnost se uplatnit se nadále prohlubuje.
2. Dcera, i její přítel považují peníze, které dostali od rodičů, za svůj výdělek a často se považují za kompetentní radit svému okolí, jak nakládat s financemi.
3. Dcera a její přítel jsou nuceni do domu rodičů nakupovat vybavení, které neodpovídá jejich skutečnému společenskému postavení. Nezřídka to vede k zadlužování.
4. Nejhůře celou situaci nese manželka syna, která si jediná dobře uvědomuje nespravedlnost, která v rodině panuje. Většinou však není vyslyšena jako někdo, kdo se má díky synovi dobře a do rodiny vlastně nepatří.

Nejnebezpečnější formou domácí ekonomické výpomoci jsou pravidelné hotovostní příspěvky ze strany rodičů, případně partnerů, které postižený začne poměrně rychle považovat za vlastní příjem. Druhým ošemetným případem je provádění zásadních životních nákupů (byt, auto) za postiženého.

Ekonomická domácí výpomoc je tedy nebezpečný jev, kterým mohou milující rodiče významně poškodit život svých potomků.

T!p: Chcete-li zjistit, zda jste obětí domácí ekonomické výpomoci, odečtěte od svého příjmu hodnotu všech přijatých darů. Pokud je i nadále váš čistý příjem kladný, pak zřejmě obětí nejste. Jeli záporný a je vám přes pětadvacet... pak se zamyslete nad tím, zda vám někdo penězi spíše neškodí.

T!p: O ekonomické domácí výpomoci, neboli Economic Outpatient Care (EOC) se podrobně dočtete v knihách od Thomase J. Stanleyho, například v díle Váš soused je milionář.

Váš soused je milionář - Thomas J. Stanley a William D. Danko

 

Váš soused je milionář s podtitulem Tajemství amerických milionářů od Thomase Stanleyho a Williama Danka je dnes již klasikou v literatuře o vytváření a udržení bohatství.

V několika velmi zajímavých kapitolách autoři porovnávají ty, kteří nejsou schopni bohatství kumulovat a ty, kteří naopak zbohatli a své bohatství udrželi.

Věděli jste například, že lidé s vysokými příjmy vůbec nemusí být bohatí, že většina milionářů žije skromně, spořádaným životem v dlouhodobých a stabilních partnerstvích?

Za důležité myšlenky vyplývající z knihy lze považovat následující:

1. Utrácejte méně, než vyděláte. To je poměrně jednoduchý koncept, který vede k vytvoření tzv. čistého měsíčního, resp. ročního příjmu, jež lze následně investovat. Zajímavé však je, že dle průzkumů bývají uvědomělými rozpočtáři v prvogeneračních milionářských domácnostech povětšinou manželky.


2. Nekupujte vnější symboly bohatství a nežijte způsob života, na který nemáte. Většina prvogeneračních milionářů chodí v obyčejných levných oblecích, řídí stará auta, nenosí žádné hodinky a nepotrpí si na luxus.


3. Chytře investujte, nespekulujte. Milionáři svůj čistý příjem promyšleně investují, často do nemovitostí, či do podnikání. Do akcií, obligací, penzijních fondů a jiných papírových aktiv investují jen zřídkakdy.


4. Neoslabujte své děti domácí ekonomickou výpomocí (Economic Outpatient Care - EOC). Skuteční milionáři nezahrnují své děti penězi ani hodnotnými dary, protože chápou, že by tím oslabili jejich schopnost podnikatelsky a finančně uspět.


5. Neutrácejte zítřejší příjmy už dnes. Tento jednoduchý koncept říká, že milionáři nekupují zbytečnosti a už vůbec ne na dluh.


6. Nesnažte se udělat dojem na sousedy (tzv. teorie "Better Than"). Lidé, kteří dávají na odiv vnější symboly bohatství (luxusní oblečení, šperky, auta, domy apod.) většinou mají více dluhů, než skutečných majetků. Snažit se je dohnat není cesta ke zbohatnutí.


7. Nesnažte se udělat dojem na své rodiče (tzv. teorie "Better Off). Dělat dojem na své rodiče tím, že se zadlužím a pořídím si lepší dům, auto či dovolenou není způsob, jak získat miliony.

I přes své stáří (kniha vyšla v roce 1996) a přes to, že rozboruje jen americké milionáře, je Váš soused je milionář velmi aktuální a použitelná kniha a mohu ji vřele doporučit všem, kdo se zajímají o problematiku osobního bohatství.

T!p: Další zajímavé informace naleznete na osobních stránkách Thomase J. Stanleyho www.thomasjstanley.com.

T!p: Kniha vyšla v angličtině jako audiokniha. 

Recenzovaná verze: anglická                                                          Doporučení: ČÍST / NEČÍST