sobota 28. prosince 2013

Jak zatočit s dluhy - Část 2.

Trápí vás chronické osobní dluhy? Nezoufejte. Existuje způsob, jak se je krok za krokem zlikvidovat. Představme si dluhy jako chobotnici s osmi chapadly. Každé z nich musíme připíchnout, abychom nad nestvůrou zvítězili.

Chapadlo 1 – Minulost


Neřešíme minulost ale přítomnost. Zaměříme se na to, co právě je a co s tím můžeme udělat. Pokud dlužíme v páru, jeden druhého neobviňujeme. Neřešíme, jak dluhy vznikly a kdo za ně může, ale snažíme se vymyslet zvladatelný plán, jak se jich zbavit.

Ze všeho nejdřív zastavíme krvácení, neboli přestaneme vytvářet další dluhy. Přestřihneme svoje kreditní karty nebo je vrátíme. 

T!p: Někdo dokonce svoje kreditní karty zamrazí do kostky ledu a než je chce použít, čeká, až led rozmrzne. Během tání ledu si nákup na úvěr většinou rozmyslí. 

Chapadlo 2 – Neurčitost 


Problém rozdělíme na zvladatelné části. Pokud dlužíme v páru, rozdělíme účty a jasně vymezíme, kdo je za co zodpovědný. Jeden za druhého dluhy neplatíme, vystavili bychom se riziku spoluzávislosti neboli kodependence. Z oddlužení uděláme svůj osobní, respektive společný cíl. 

Páry, které se společně oddlužují a vzájemně se respektují a chválí, nahradí nekonečné domácí drama společným snažením, které jejich vztah nebývale zlepší. 


Chapadlo 3 – Příjmy 


Spočítáme si své čisté příjmy. Ale opatrně. Prémie a bonusy nezapočítáváme, protože se jedná o nahodilé události, se kterými nelze opakovaně kalkulovat. 

Získáme-li ve svém finančním životě jakýkoli náhodný příjem či prémii, použijeme pravidlo tří třetin. Jednu třetinu použijeme na úhradu dluhů, druhou třetinu uložíme na svůj účet jako tzv. zdravou rezervu (o té později) a za třetí část si pořídíme něco, co jsme si kvůli dlužení odpírali. 


Chapadlo 4 – Pravidelné měsíční výdaje


Zjistíme, jaké jsou naše pravidelné měsíční výdaje. Pravidelné roční výdaje vydělíme dvanácti. Zaměříme se na výdaje za telefon, internet, pojištění a podobné služby, které lze většinou vylepšit změnou poskytovatele, nebo programu. 

Př!klad: Při identifikaci měsíčních výdajů dlužník zjistí, že kromě zcela nezbytných položek si platí i penzijní připojištění, na kterém vydělá přibližně 2% ročně. Ale protože je ve svém rozpočtu chronicky v mínusu, platí pojištění de facto kreditní kartou, na které je úrok 22%. 

Proto zvážíme, zda ve svém věku potřebujeme různá spoření a pojištění, které s námi sjednali bankovní poradci, kteří nejsou placeni za to, aby nám pomáhali, ale za to, aby nám prodali co nejvíce pro banku výhodných produktů. 

Pravidelné měsíční výdaje čtvrtletně vyhodnocujeme a pokoušíme se jich buď úplně zbavit (například poplatku za kabelovou televizi) či je snížit (například paušálu za mobilní telefon, či za bankovní služby).


Chapadlo 5 – Výdaje na denní potřeby


Odečteme-li od pravidelných měsíčních příjmů své pravidelné měsíční výdaje, získáme celkovou částku rozpočtu na denní potřeby. Ty zahrnují potraviny, oblečení, dopravu, pohonné hmoty, zábavu, dárky atp. 

Toto chapadlo bývá těžko polapitelné, obzvláště pokud vybíráme peníze z bankomatu a následně je utratíme a na konci měsíce si nejsme schopni vzpomenout, za co peníze padly.  

Denní potřeby řídíme pomocí malého notýsku, který máme neustále při sobě a do kterého si zapisujeme své denní výdaje. 

Př!klad: Každé kategorii výdajů, třeba za Pohonné hmoty, věnujeme měsíčně jednu stránku. Nadepíšeme ji názvem výdajů Pohonné hmoty a uvedeme částku, kterou na kategorii máme, například 2 500 Kč. Během měsíce od této rozpočtované částky odečítáme denní výdaje. 

Je zcela běžné, že rozpočtovanou částku v některých kategoriích přečerpáme a jinde nevyčerpáme. V prvních několika měsících krocení dluhu nejde v první řadě o to vejít se do rozpočtu, ale o to, vysledovat trendy utrácení a ty začít řídit. 


Chapadlo 6 – Nákupy


Ať už se jedná o pravidelné měsíční výdaje či větší výdaje denní potřeby (spotřební elektronika, opravy, oblečení), vždy se řídíme pravidlem tří nabídek. To spočívá v tom, že si vyžádáme tři nabídky od poskytovatelů pravidelných služeb či od prodejce a vybíráme tu, která nejlépe odpovídá našemu rozpočtu.

Při nákupech nám může hodně pomoci internet, který dobře srovnává ceny. Při pořizování věcí v obchodech se vyvarujeme nákupů ve velkém, zejména u potravin. Dlužníci mívají totiž tendenci využívat zdánlivě výhodných nabídek a nakupovat víc, než skutečně potřebují. Plýtvání hraje při chronickém zadlužování obrovskou roli. 


Chapadlo 7 – Vybalancovaný rozpočet


Klíčem k likvidaci dluhů je průhlednost a srozumitelnost. Plánovat a řídit lze totiž pouze to, co lze měřit.

Jakmile konzervativně spočítáte svoje příjmy a po několika prvních týdnech odhalíte všechny svoje pravidelné měsíční výdaje a výdaje na denní potřeby, začnete vyrovnávat svůj rozpočet tak, aby umožňoval splátky dluhů.

Chapadlo 8 – Likvidace dluhu od nejdražšího k nejlevnějšímu


Pokud máme hodně druhů dluhů (několik kreditních karet, spotřební úvěr, kontokorent, půjčky), zvážíme možnost jejich konsolidace. Konsolidace dluhů v principu funguje tak, že jeden finanční ústav zaplatí naše dluhy najedou a my mu pak postupně splácíme jednu velkou půjčku pravidelnými měsíčními splátkami. Konsolidace nám může v průměru dluhy zlevnit a udělat v nich pořádek.

T!p: Pokud vám banka nabídne konsolidaci půjček s tím, že vám půjčí další peníze, jak to dělá například Česká spořitelna, okamžitě odmítněte s tím, že se hodláte dluhů zbavit, nikoli si další nadělat. 

Platíme i dluhy, které jsme si nadělali v rodině a u známých. Pokud nám někdo z rodiny peníze dal, ujistíme se, že se opravdu jedná o dar a nikoliv půjčku, kterou budeme muset, třeba i bezúročně, splatit.

Pokud se rozhodnete dluhy nekonsolidovat, plaťte vždy dluhy od nejdražšího (s nejvyšší úrokovou mírou – většinou kreditní karta) k nejlevnějšímu. 


A když je dluhová bestie mrtvá…


Jakmile se dluhů zbavíme, začneme tvořit tzv. zdravou rezervu, která by měla v konečné výši činit asi pětinásobek měsíčních výdajů. Tato rezerva nás postupně zbaví strachu. Strachu z dluhů, strachu ze ztráty zaměstnání, strachu z budoucnosti a umožni nám svobodněji dýchat.

Nikdy však nepřestáváme rozpočtovat a zodpovědně řídit svoje finance. Pokud jsme měli dlouhodobě dluhy, je veliká šance, že se v dluhové pasti ocitneme znovu.

T!p: A pokud se nás náš osobní bankéř zeptá, zda máme finanční problémy a že by nám nabídl kreditní kartu či výhodnou půjčku… okamžitě se ho zbavíme, protože to myslí dobře se sebou, ale nikoliv s námi. 

T!p: A až se naučíme rozpočtovat tak, aby nám vznikaly finanční přebytky nad rámec zdravé rezervy, nic nám nebrání v tom, abychom začali bohatnout. (více zde)

pátek 27. prosince 2013

Jak zatočit s dluhy - Část 1.

Podle nedávného průzkumu společnosti MindBridge Consulting se 94 % Čechů považuje za finančně zodpovědné. Zajímavé však je, že přes 40 % Čechů vychází se svými financemi jen tak tak, nebo žije na dluh. (více zde


Problém chronické zadluženosti je u nás citelný. Dobrá zpráva je, že je i řešitelný. Špatná zpráva je, že mluvit o dluzích se mezi Čechy nesluší. A tak se obyvatelstvo raději tváří, že o chronickém zadlužování neví.


Chroničtí dlužníci však zažívají psychologické peklo. Psychická zátěž přitom nevychází ani tak z faktu, že dluhy nadělali, ale z spíše toho, že je tvoří dál a pozvolna ztrácí naději, že bude líp.

Lidé, kteří dlouhodobě dluží, vykazují celou řadu podobných rysů:

  1. Opakovanost a dlouhodobost – chroničtí dlužníci dělají dluhy opakovaně a dluhy je provází takřka neustále. 
  2. Utrácení jako anestetikum – chroničtí dlužníci své psychologické problémy s dluhy nezřídka řeší dalším utrácením, což vytváří začarovaný kruh. 
  3. Nechuť rozpočtovat a hrůza z čísel – chroničtí dlužníci neradi rozpočtují a plánují. Neradi počítají svoje dluhy. Z pomyšlení na kalkulaci příjmů a výdajů se jim dělá fyzicky špatně. 
  4. Vytloukání dluhu dluhem - chronický dlužník často platí své dluhy kreditními kartami, karty splácí jinými kartami či neúčelovými spotřebními úvěry. Tím své zadlužení nejen zvyšuje, ale i zdražuje, protože každý dodatečný dluh bývá zpravidla dražší. 
  5. Na výši příjmů nezáleží - je lhostejno, jestli dlužník za měsíc vydělá 10 000 nebo 100 000 korun nebo dolarů. I tak dělá dluhy. 
  6. Provázanost s dalšími problémy – problémy s opakovanými dluhy často provází další závislost, či kompulzivní jednání jako je alkoholismus, závislost na internetu, přejídání se, apod.
  7. Nestabilní a nenaplněné vztahy -  Peníze hrají ve vztahu, na rozdíl od všeobecně přijímaných domněnek, obrovskou roli. Pokud ve vztahu peníze chybí, nebo je jeden či dokonce oba partneři finančně nezodpovědní, vede to ke sporům, které nezřídka končí rozchodem.
  8. Odříkání – přestože chroničtí dlužníci utrácejí nad rámec svých možností, často si odříkají nejen věci pro život zbytné, ale i věci zcela zásadní. Odříkání mívá nárazový charakter, když si dlužník z hrůzou uvědomí, kolik má závazků a začne se drasticky omezovat. 
  9. Ztráta snů a životních tužeb – s dlouhodobými dluhy přichází životní deziluze a ztráta snů. Dlužníci sami sobě nedovolí plánovat, řeší jen aktuální, nikdy nekončící krize.  

Pokud jste se v některých či ve všech výše uvedených devíti bodech našli, nebo o sobě tušíte, že utrácíte víc než vyděláváte a že se vaše finanční pozice měsíc od měsíce zhoršuje, nezoufejte. 

V příštím článku na blogu představím srozumitelný několikabodový postup, jak se chronických dluhů krok za krokem zbavit. 

Zaj!mavost: Literatura na téma „Jak se zbavit dluhů“ v České republice téměř neexistuje. Většina návodů či příruček je psaná či sponzorovaná bankami nebo finančními prostředníky, kteří nejsou nijak motivovaní dlužníkům pomoci. Jejich jedinou motivací je prodávat produkty jedné nebo více finančních institucí, čímž většinou peněžní situaci dlužníků ještě zhoršují.


                                                                                                                   Jak zatočit s dluhy - Část 2. >>

pondělí 18. listopadu 2013

Tajemství skvělých prezentací Steva Jobse - Carmine Gallo

Tajemství skvělých prezentací Steva Jobse od komentátora Businessweeku Carmina Galla je jedna z nejlepších a nejúspěšnějších knih věnovaných prezentátorským dovednostem slavného šéfa společnosti Apple.
 
Gallo pojímá prezentace jako show, filmový či divadelný zážitek, a podle toho strukturuje svou čtivou knihu, kde například i shrnutí poskytuje ve formě poznámek režiséra. 
 
Následuje deset hlavních myšlenek knihy: 

  1. Odpovězte posluchačům velmi brzo na otázku: "Proč by mě měla tahle prezentace sakra zajímat?" - lidé jsou velmi sobečtí tvorové a pokud prezentace nebude o nich a pro ně, nemá cenu ji dělat.
  2. Plánujte prezentaci pomocí tužky a papíru - nepoužívejte ani PowerPoint ani Keynote. Naplánovat hodinovou prezentaci přitom může zabrat až 60 hodin času.
  3. Neprezentujte, vyprávějte příběh - včetně hrdinů a zločinců, zápletek a problémů, k nimž okamžitě nabídnete řešení.
  4. Neprezentujte výrobek či službu - prezentujte sen o lepším životě vašich posluchačů.
  5. Klíčová sdělení by měla mít do 140 znaků jako posty na Twitteru - v jejich prezentaci buďte konzistentní napříč všemi marketingovými materiály.
  6. Prezentujte ve trojicích - mějte tři hlavní části a v nich tři klíčová sdělení
  7. Zapomeňte na odrážky - a seškrtejte počet slidů na minimum. Nechte si jen ty nejkreativnější.
  8. Oživte svá čísla - nejlépe pomocí metafor a přirovnání. Lidský mozek nejlépe vstřebává informace, dostává-li je v kontextu.
  9. Vyjadřujte se pozitivně, srozumitelně a hravě - vždy když mluvíte, vykreslujete v myslích svých posluchačů obrazy. Jaké budou, je jen na vás.
  10. Naplánujte moment překvapení - pokud v nestřežené chvíli nafouknete papírový sáček a prásknete ho, bude si to každý pamatovat. Pokud k tomu šikovně přidáte své sdělení, máte vyhráno.
Knihu lze doporučit každému, kdo chce prezentovat jinak než prostřednictvím předpřipravených odrážek v PowerPointu. Každému, kdo nechce své posluchače nudit a každému, kdo chce něco prodat.

Recenzovaná verze: anglická, česká                                                      Doporučení: ČÍST / NEČÍST

T!p: Jak použival Steve Jobs těchto deseti myšlenek například při prezentaci počítače MacBook Air v roce 2008, se můžete podívat třeba zde.
 
T!p: Kniha je k dispozici v angličtině i jako audiokniha, kterou poutavě čte sám autor.

neděle 10. listopadu 2013

Proč filmový průmysl nesnáší originalitu


Jistě se vám už stalo, že jste se při sledování nějakého filmu nemohli zbavit pocitu, že jste promítaný děj již viděli. Někdy jdete do kina přímo na to samé. Někdy jdete do kina na ty samé herce. Filmový průmysl je na tom s originalitou velmi špatně.

A z finančního hlediska je to velmi správná strategie.


Agregace publika


Celý trik je v tzv. agregaci případně rovnou výrobě publika. Filmoví tvůrci dobře vědí, že diváci se dělí na určité segmenty (například muži či ženy do 25 let), které se rády dívají na tytéž věci. Finta tkví v tom dát tyto lidi dohromady, udělat z nich celistvou skupinu a pak jim pokud možno co nejvíckrát prodat totéž. 

Do kin se pak nasazují filmy tak, aby vždy oslovily všechny divácké segmenty a vzájemně si pokud možno nekonkurovaly. Pokud se však najde velmistr, jako je například James Cameron, který dokáže vyrobit něco tak kolosálně neoriginálního, jako je Titanic či Avatar, mají majitelé multiplexů žně, protože se daří na jeden film přilákat skoro všechny cílové skupiny.


Poptávka po originalitě neexistuje


Současný filmový průmysl dobře ví, že diváci netouží po ničem novém. Natočíte-li film o tom, jak vlkodlaci koušou lidi do zadku, přijde spousta diváků. Natočíte-li však film o tom, jak koušou lidi do zadku vlkodlaky, nepřijde skoro nikdo.

Lidé nesnáší novinky a milují převlečené stařinky. Představte si, že byste si ráno otevřeli noviny, kde se píše, že naši politici nekradou a že ceny všeho klesají. Přestali byste je pravděpodobně číst, protože nepotvrzují to, co si dávno myslíte.

Proto zná filmový průmysl jen pět univerzálních scénářů, které nám předhazuje pořád dokola a proto se chodíme do kina dívat na filmové hvězdy a ve skrytu duše doufáme, že nám nepředvedou nic nového. James Bond dokázal na filmových plátnech předvést totéž již 23x a vydělává stále více.


Čtyři typy produktů


Současný filmový průmysl tedy nabízí pouze následující typy filmů:

1. Remake - předělávka filmu, který má již vytvořené publikum - Total Recall, King Kong, Spider-Man

2. Pokračování - filmy mohou jít popořadě (tzv. Sequely - Saw, Rychle a zběsile), protisměrně (tzv. Prequely - Univerzita pro příšerky) a napřeskáčku (Hvězdné války, Shrek, Underwolrd, X-men)

3. Adaptace knih a televizních seriálů - Harry Potter, Mission Impossible, Muzikál ze střední III, Simpsonovi ve filmu
 
4. Rozšíření hraček a videoher - Lego Movie, Lara Croft, Transfomers

jakmile se objeví něco nového, filmový průmysl to buď přetransformuje na něco starého či to smete ze stolu a pošle do domény filmových festivalů či (a to je poměrně překvapivé) kabelových televizí.


Neoriginalita v Česku


Posedlost vymýtáním originality není pouze doménou Holywoodu. V Čechách je největším mistrem ve vyrábění publika a servírování stejných filmů bezesporu Zdeněk Troška. Přestože jsou jeho filmy po stránce tvůrčí podřadné, dokonale vyhovují vkusu většinového publika a lze je téměř donekonečna opakovat. Ze Zdeňka Trošky nebude nikdy dobrý filmař. Ale vždycky to bude dobrý obchodník a marketér.

Neoriginalita je i uměním našich filmových distributorů a to už velmi dolouho. Už za komunismu se spolu nijak nesouvisející filmy prodávaly publiku jako vzájemná pokračování (Muž z Acapulka, Muž z Ria, Muž z Honkongu) a současná praxe není jiná.


Kde (ne)hledat originalitu


Jakmile jde o vydělávání peněz a mainstreamovou zábavu, můžete iluze o originalitě hodit přes palubu. Originalitu najdete možná v divadlech, na filmových festivalech a někdy na kabelových televizích. A pak třeba i sami u sebe. Pokud ji však budete chtít zpeněžit, budete to mít velmi obtížné.

A až se za pár let objeví remake Harryho Pottera I - VIII, nedivte se.

T!p: O tom, jak zatočil s originalitou Holywood, se dočtete ve vynikající knize Ekonomika Holywoodu od Edwarda Jaye Epsteina.

T!p: O agregaci audience se dočtete více zde.

neděle 3. listopadu 2013

Aktiva, co netahají peníze z kapsy

Aktiva představují majetky, věci či práva, u kterých lze racionálně očekávat, že nám v budoucnu přinesou ekonomický prospěch. Aktiva lze dědit. Jsou to tedy majetky, které produkují příjmy, a které lze odkázat budoucím generacím.

Aktivum musí vydělávat 


Aktivem jsou tedy jen majetky, které vydělávají. Aktiva jsou vhodná pro investice, protože umožňují, na rozdíl od hotovostních a bezhotovostních peněz, uchovávat hodnotu.

Kv!z:

Je dům či byt, ve kterém bydlíte, aktivem?
Bohužel nikoliv. Takový majetek jen spotřebovává peníze a žádné ekonomické prospěchy od něj čekat nemůžete. 

Je aktivum vaše práce?
Také ne, protože ji nelze převést na někoho jiného. Jakmile přestanete do práce chodit, přestane vám vydělávat. 

Je aktivem vaše rodina?
Pokud nežijete v sociální skupině, kde je žádoucí mít co nejvíce potomků, kteří živí rodiče, opět nikoliv.

Je vládní dluhopis s úrokovou sazbou 1% aktivem?
Možná, je-li míra inflace pod 1%. Je-li vyšší, jako že většinou je, dluhopis nám prodělává a aktivem není.

Která aktiva vydělávají?


Investovat můžete do celé řady aktiv. Uveďme si alespoň základní kategorie:

1. Papírová aktiva - akcie, dluhopisy, deriváty, směnky, podílové fondy a
další. Papírová aktiva jsou extrémně ošidná, protože nakoupit je lze velmi snadno, ovšem vydělat na nich umí jen málokdo.

2. Nemovitosti - domy, byty, pozemky, či kancelářské prostory na pronájem. Představují pomalý, ale poměrně kontrolovatelný způsob, jak zbohatnout.

3. Podíly ve společnostech - ať již přímo podíly ve společnostech s ručením omezeným, či dividendové akcie. Pro podobné investice se musíte většinou stát podnikatelem.

4. Práva duševního vlastnictví - patenty, ochranné známky, vaše nápady. Například Krteček je jedním z nejlépe vydělávajícím českým aktivem založeným na duševním vlastnictví.

5. Umění - obrazy, starožitnosti, sochy apod.

6. Komodity - zlato, stříbro, drahokamy, platina apod.

Aktiva můžete v rámci jednotlivých kategorií i mezi nimi diverzifikovat. Více o diverzifikaci se dočtete zde.

Která aktiva jsou nejlepší?


Nejlepší aktiva jsou ta, kterým a) skvěle rozumíte, která  b) ovládáte a která c) sama, bez vašeho přičinění, vydělávají. 

Př!klad:

Vaším koníčkem je štrikování. Vymyslíte parádní vzor na šálu. Místo toho, abyste uštrikovali hromadu šál a ty pak prodávali, pověsíte samotný vzor a postup jeho vytvoření za $1,99 na internet a necháte uživatele, ať jej sami nakupují a platí. Máte aktivum založené na duševním vlastnictví.

Př!klad:

Rozhodnete se vstoupit do 2. pilíře penzijního spoření. Každý měsíc deponujete určitou částku, například 1000 Kč, do papírových aktiv, která vám vynášejí méně, než činí míra inflace. Nemáte nejmenší tušení, kdo a jak vaše peníze investuje a navíc se ke svým penězům nemůžete několik let dostat. Nemáte žádnou záruku, že vám stát vaše spoření neznárodní. Toto není aktivum.

 

Co z toho plyne? 


Chcete-li uchovat, či zvýšit své bohatství, pak:

1) Zbavte se iluzí, že dům, ve kterém bydlíte, vaše práce, vaše auto a vaše rodina, jsou aktiva 
2) Nakupujte a vytvářejte pouze majetky, které vám v budoucnu přinesou nějaký ekonomický prospěch
3) Nakupujte a vytvářejte pouze aktiva, kterým rozumíte, které ovládáte, a která mohou vydělávat i bez vaší přítomnosti

Varován!: Navzdory tomu, co tvrdí různě uváděné definice, v účetnictví představují aktiva všechno, co účetní jednotka vlastní, bez ohledu na to, zda jí to v budoucnu přinese, či nepřinese prospěch. Leč účetní jednotka, která má ve svém portfoliu aktiva, která nepřináší ekonomický prospěch, samozřejmě generuje ztrátu.
 
T!p: První, kdo přišel s kontroverzní myšlenkou, že dům, ve kterém bydlíte, není aktivum, ale pasivum, byl Robert Kiyosaki v knize Bohatý táta, chudý táta.

neděle 27. října 2013

Den finanční gramotnosti s Wikipedií


Vdobě od 8. září do 8. listopadu 2013 bude již podruhé probíhat na české Wikipedii soutěž, spočívající ve vytvoření či zkvalitnění již založených hesel na české Wikipedii, otevřené internetové encyklopedii. Ta obsahuje již přes 240 000 hesel, ve finanční oblasti však existuje mnoho termínů, které zde zatím nejsou, nebo je jejich kvalita nízká. Na soutěžní stránce naleznete seznam 25 hesel, která stejně jako loni organizátor Partners Financial Services, a.s. ve spolupráci s Wikimedia ČR vybral jako soutěžní a jejichž vznik či zkvalitnění odmění 25 cenami: 5× voucher do knihkupectví za 1500, 5× za 1000 a 15× za 500 Kč. Přihlásíte-li se do Wikipedie z jiné adresy, zadejte do vyhledávacího políčka Wikipedie:Den finanční gramotnosti.




Podmínky soutěže

  1. První podmínkou pro zařazení do soutěže o lákavé ceny je napsání či zkvalitnění již existujícího hesla v termínu od 8. září (od 00:01) do 8. listopadu (do 23:59) 2013.
  2. Druhou podmínkou je být na Wikipedii zaregistrován, což je však snadné, rychlé a zdarma.
Vítězové budou vybráni na základě hodnocení Komise, hodnotit se bude obsahová i formální kvalita hesla. Hodnotící komise si vyhrazuje právo neudělit žádnou cenu. Vítězové budou veřejně vyhlášeni a ceny budou předány 30. listopadu 2013 na V. české wikikonferenci.

(převzato z Wikipedie)

čtvrtek 24. října 2013

Spořit či nespořit?

Přestože banky nabízejí celou řadu spořících produktů a přestože je velmi romantické házet korunky do prasátka, ke spoření bych přistupoval velmi skepticky. Mám k tomu následující tři důvody:

1. Všechny měny na světě ztrácejí na hodnotě

Podívejme se na vývoj hodnoty naší národní měny. Přestože se v posledních letech chlácholíme tím, že díky ekonomickým krizím máme alespoň nízkou inflaci, ve dlouhodobém spořícím či investičním horizontu je inflace koruny stále vysoká.
Inflace CZK od roku 1989 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Z údajů Českého statistického úřadu totiž vyplývá, že průměrná roční inflace za posledních 20 let byla 5,615% a že koruna ztratila téměř 70% své hodnoty.
Ztráta hodnoty CZK od roku 1992 do roku 2012 (Zdroj: ČSÚ)

Ano, je zřejmé, že tak zančný pokles byl způsoben vysokou inflací při uvolnění cen na počátku devadesátch let.
 
Pokud však čekáte, že se dožijete 75 let a hodláte udržovat hodnotu svého bohatství dlouhodobě, pak vězte, za svůj život zažijete jednu recesi (kdy váš soused přijde o práci) a jednu depresi (kdy přijdete o práci vy). Celkově tak očekávejte tři finanční posuny podobné tomu, který je vidět v grafech kolem a po roce 1991. Jeden finanční výkyv jsme tedy již zažili. Další bude zřejmě přijetí či pád Eura a ten třetí… těžko říct.                

Koruna není jediná měna, která valem ztrácí hodotu. Od té doby, co přestal být americký dolar směnitelný za zlato (1971), ztratil na své hodnotě 82%. Kanadský dolar ho kopíroval, jak je vidět z následujícícho obrázku.
  
Ztráta hodnoty USD a CAD od roku 1970 do roku 2009 (Zdroj: Ministerstvo práce USA a Statistický úřad Kanady)
 
2. Reálná úroková sazba nahrává dlužníkům

Reálná úroková sazba se spočítá velmi jednoduše tak, že se od nominální úrokové sazby uváděné bankami odečte očekávaná míra inflace v horizontu po který spoříme, respektive dlužíme.
 
Př!klad A:
 
Rozhodneme-li se spořit prostřednictvím termínovaného vkladu na 2 roky s úrokovou mírou 2,5% u některé z bank a zároveň víme, že inflace v roce 2013 je kolem 3,2% a v roce 2014 bude podobná, můžeme očekávat, že:
 
nominální úroková sazba (2,5%) - míra inflace (3,2%) = reálná úroková sazba (-0,7%).
 
Při podobném spoření tedy z každé uložené tisícikoruny přijdeme o 7 Kč.
 
Př!klad B:
 
Rozhodneme-li se naopak pro hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 2,7% se splatností 20 let a zároveň víme, že dlouhodobá inflace v České republice je cca 5,6% pak můžeme očekávat, že
 
nominální úroková sazba (2,7%) - míra inflace (5,6%) = reálná úroková sazba (-2,9%)
 
Při takovém dluhu tedy z každé zapůjčené tisícikoruny splatíme jen 971 Kč (o 29 Kč méně) a navíc máme nemovitost, jejíž hodnota v čase zřejmě poroste a může přinášet peněžní příjmy, pokud ji například pronajmeme.              
 
3. Banky nemají rády spořínky
 
Pokud si v bance ukládáme, půjčujeme bance peníze a jsme pro ni pasivem. Tedy někým, o koho se musí starat a komu musí platit úrok. 
 
Pokud si však od banky půjčíme, jsme někým, kdo jí vydělává, tedy jejím aktivem.
 
A podle toho se i banky chovají. Zkuste si někdy povšimnout, jaký servis vám finanční domy poskytují, když ukládáte a jaký když si půjčujete a jaké úroky dostáváte a jaké platíte.
 
Co z toho plyne?
 
1. Spořte jen v případě, že si potřebujete vytvořit základní kapitál pro investici.
2. Stále bezcennější peníze měnte na jiné formy aktiv, nejlépe ty, které vydělávají další peníze.
3. Máte-li dobrý investiční nápad, nebojte se si na něj od banky půjčit.
 
T!p: O tom proč je lepší rozumně dlužit než spořit se dočtete v knihách Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho a Jak zbohatnout od Vladimíra Procházky.
 

neděle 20. října 2013

Nuda a neodvratnost bohatnutí

Většina lidí na světě je, co se hmotného zajištění týče, relativně chudá. Dokonce i ve vyspělých zemích odchází většina obyvatelstva do důchodu bez valného finančního zajištění a spoléhá se, že jim stát zajistí živobytí a diví se, když jim stát zajistí živoření.
 
A přitom je bohatnutí veskrze nudný a neodvratný proces. Tedy pokud máte plán a držíte se jej. Nabízím ten svůj v následujících pěti bodech:
 
1. Zajistěte si dostatečný měsíční příjem
 
Najděte si práci, která vás dostatečně platí za to, co umíte. V některých zemích (USA) není výjimkou mít prací vícero. V ČR se mít více prací nenosí, zaměstnanci příliš pilně plýtvají časem na neplacené přesčasy.
 
2. Rozpočtujte a zajistěte si čistý měsíční příjem
 
Čistý měsíční příjem je to, co vám zbyde po odečtení veškerých měsíčních výdajů od vašeho měsíčního příjmu. Své měsíční výdaje udržíte na uzdě pouze zodpovědným rozpočtováním.
 
 
V České republice zná svůj měsíční rozpočet jen velmi nízké procento lidí.
 
3. Vytvořte základní kapitál
 
Kumulací čistých měsíčních příjmů vytvořte základní částku, kterou lze použít pro následnou investici do majetku (aktiva), který vám bude přinášet pasivní příjmy. Tímto aktivem může být třeba nemovitost na pronájem, akcie přinášející dividendu, duševní vlastnictví přinášející tantiému nebo váš vlastní nový podnik, přinášející zisk.
 
4. Použijte finanční páku a investujte
 
Svůj základní kapitál použijte jako výchozí složku, na kterou získáte cizí kapitál (úvěr, půjčku). Pokud pak ze získaných financí pořídíte aktivum, které vám vydělává víc, než kolik za cizí kapitál platíte, funguje tzv. finanční páka ve váš prospěch.

Aktiva produkující pasivní příjmy následně posilují váš čistý měsíční příjem. Vzniká finanční koloběh, který zvyšuje vaše čisté jmění (bohatství měřené penězi).
 
5. Chraňte své bohatství a vzdělávejte se

Své bohatství chraňte zejména před daněmi, ale i rodinou a přáteli. Rodina a přátelé jsou překvapivě těmi, kdo bude mít s vaším bohatnutím největší problém. Vaší nejlepší obranou jsou znalosti a vaše finanční gramotnost.
 
Celý postup lze libovolněkrát opakovat až do dosažení takové úrovně čistého jmění, kdy nemusíte chodit do práce, která vás nebaví a začnete smysluplně využívat svůj čas.

A samozřejmě, čím dříve začnete, tím dříve se do takového momentu dostanete. 
 
Př!klad:
 
V práci vyděláváte cca 20 000 Kč čistého. Máte mlhavou představu, že něco z toho padne na nájem, něco na jídlo, spousta na zábavu. A chtěli byste být bohatí. Použijete následujících pět kroků:
 
1) Seženete si brigádu (například doučování středoškoláků), kde vyděláte dalších 8 000 Kč měsíčně čistého. Celkem tedy máte 28 000 Kč měsíčně.
 
2) Odpovědným rozpočtováním zjistíte, že vaše měsíční výdaje jsou 18 000 Kč. Váš čistý měsíční příjem je 10 000 Kč měsíčně. Ten každý měsíc odložíte do tak zvaného investičního fondu.
 
3) Za 12 měsíců máte v investičním fondu 120 000 Kč.
 
4) 120 000 Kč použijete jako základní kapitál ke koupi aktiva, představovaného například malým bytem v panelovém domu u metra v hodnotě 1 200 000 Kč, který ihned pronajmete za 7 000 Kč. Byt profinancujete hypotékou s měsíční splátkou 5 000 Kč. Do vašeho čistého měsíčního příjmu tak každý měsíc přibude 2 000 Kč.
 
5) Zjistíte si, jak se účtuje o pronájmu bytu, jak odečíst úroky, odpisy a další náklady tak, abyste legálně platili co nejnižší daň. Z investičního fondu nepůjčujete ani kamarádům a byt ani nepronajímáte mladší sestře za netržní nájem.
 
A za 10 měsíců celou akci zopakujete. Za několik let nemusíte chodit do práce.

T!p: Podobný pětibodový postup poskytuje i Robert Kiyosaki ve své knize Zvyšte své finanční IQ.

T!p: O tom jak (ne)diverzifikovat aktiva, která přinášejí pasivní příjem se dočtete více zde.

T!p: Máte-li již základní kapitál a chcete investovat do podnikání, začněte se sto let starým nápadem.

neděle 13. října 2013

Lístek do kina za 50 Kč? Těžko...


Taky jste už někdy vyrazili do multiplexu v rámci promoakce za 50 korun a kino bylo nabité?

A taky vám vrtalo hlavou, proč nejsou v multiplexech lístky za 50 Kč stále a proč nejsou kina plná? Proč stojí lístek 180 Kč a v kinech je poloprázdno?

Napadlo vás dokonce, že byste si pořídili vlastní kino a šli cestou nízkých cen a vysokého počtu diváků? Myšlenka je to jistě dobrá, bohužel však ekonomicky neživotaschopná, především pro začínajícího podnikatele.

Celý trik se skrývá v hrubé marži. Hrubá marže se spočítá velmi jednoduše:

Hrubá marže = Tržby za lístky - Náklady na prodané lístky

Z hrubé marže je třeba uhradit tzv. režie kina, což je skoro všechno, od platů zaměstnanců po energie. Kino může požadované hrubé marže dosáhnout dvěma cestami.

  1. Nalákat málo diváků, kteří budou platit vysoké vstupné
  2. Nalákat hodně diváků, kteří budou platit nízké vstupné
Obě metody vedou ke zhruba stejnému výsledku. Pro kino je ale přijatelnější, aby se v něm pohybovalo méně bohatších lidí, se kterými mít méně práce, a kteří mají dost peněz na to, aby kupovali předražené občerstvení, než davy chudších diváků, kteří si nekoupí z doplňkového prodeje nic.

Jinými slovy: Je mnohem jednodušší obsluhovat jednoho bohatého klienta za 200 korun, než čtyři chudé za 50 korun.

Kino totiž potřebuje především vydělat s co nejmenší námahou. A nikoliv pobavit masy.

Začínající podnikatelé mohou z cenové strategie multiplexů čerpat inspiraci. Pokud totiž začínáte podnikat, očekávejte, že budete dělat chyby... a ty se musí zaplatit z vaší hrubé marže. Je-li příliš nízká, rychle proděláte.

Co z toho tedy plyne?
  1. Za padesát korun se bude do kina chodit zřejmě jen v rámci promoakcí a festivalů, kde vstupné platí sponzoři.
  2. Budete-li se jako začínající podnikatelé snažit vymezit proti konkurenci cenou, pravděpodobně nepřežijete.

Zaj!mavost: Lístek do kina je klasickým případem opce. Diváci si totiž kupují možnost v určitý budoucí moment po určitou dobu využít právo  dívat se na film. Toho práva mohou nebo nemusí vyžít.

T!p: O důležitosti vysoké hrubé marže u začínajících podnikatelů se dočtete v zajímavé knize Street Smarts od Norma Brodského a Bo Burlinghama.

T!p: O tom, že na lístcích do kina multiplexy vlastně vůbec nevydělávají, se dočtete ve vynikající knize Ekonomika Holywoodu od Edwarda Jaye Epsteina.

středa 9. října 2013

Sto let staré nápady


Chcete začít podnikat, ale stále čekáte na to, až vás napadne nějaký geniální nápad? Až vás napadne něco nového, neotřelého, chytrého, levného, převratného, po čem bude každý toužit?

Pak zřejmě nikdy podnikat nezačnete. A taky nikdy nezbohatnete.

Ač se to zdá kontraintuitivní, vstupovat na již existující trhy se starými nápady je překvapivě nejlepší cesta k úspěchu. Že je na trhu hodně firem a velká konkurence? Výborně! Aspoň víte, že trh existuje.


Většina dnešních milonářů totiž zbohatla na úplně obyčejných věcech. Vybrali si běžný koncept tvorby hodnoty, který postupně vylepšili tak, že nalezl uplatnění na trhu.

Každý z nás si doma umí udělat stejně dobrou kávu, jako prodávají za 150 Kč ve Starbucksu. A přesto Starbucks vydělává. A vymyslel Starbucks něco revolučně nového? Vůbec ne. Nápad prodávat kávu je jistě starší než sto let. Zbytek jsou jen iterace (příchuť, místo, přístup personálu, reputace, atd.).

Existuje 12 přes sto let známých způsobů tvorby hodnoty:

  1. Výrobek - Vytvořte věc či nehmotnou entitu, a pak ji prodejte za cenu vyšší, než byly náklady. Ideální je, pokud se vám podaří vytvořit něco, co se samo bez vaší účasti prodává a replikuje (píseň na iTunes, počítačová hra na Steamu apod.).
  2. Služba - Poskytněte pomoc či asistenci a pak si nechte zaplatit za užitek, který vaše služba přinesla. Uvědomte si ale, že pokud službu poskytujete vy, těžko se zreplikujete. 
  3. Přeprodej - Kupte zboží z velkoobchodu za nízkou cenu a prodejte jej dál za cenu vyšší. Nejbohatší firmou světa je Wallmart, který nic nevyrábí, jen přeprodává.
  4. Pronájem - Získejte aktivum, které následně pronajměte třetí osobě za úplatu.
  5. Zprosředkování - Marketujte a prodávejte aktiva či služby, které nevlastníte - třeba jako to dělá realitní kancelář s domy a byty.
  6. Předplatné - Na opakované bázi nabídněte hodnotu a pak si účtujte pravidelné částky - například jako kabelové televize.
  7. Sdílení zdroje - Sdílený zdroj je aktivum, které může využívat více lidí zároveň - například muzeum.
  8. Opce - Prodávejte práva provést předem definovanou činnost po určitou dobu. Typickým příkladem opce je lístek do kina, který umožňuje divákovi v určitou dobu shlédnout konkrétní film na konkrétním místě.
  9. Půjčky - Umožňují dlužníkovi za úplatu využívat zdroje po předem specifikovanou dobu.
  10. Pojištění - Je transfer rizika z kupujícího na prodávajícího a jeho rozprostředí na velký počet subjektů.
  11. Kapitálové investice - které představují nákup podílu v podnikání někoho jiného.
  12. Agregace audience - Získejte pozornost lidí s podobnými charakteristikami a předprodejte přístup k nim někomu dalšímu. Jako příklad může sloužit blog o cestování, který poskytuje prostor k inzerci cestovním kancelářím.
Těchto dvanáct forem tvorby hodnoty lze samozřejmě různě kombinovat. Multiplex kin je napřklad kombinací sdíleného zdroje, prodeje opcí, agregace audience, služeb a produktů.

Co z toho tedy plyne?

Chcete-li podnikat, vyberte si přes sto let starý koncept a začněte.

Akce je polovinou úspěchu. A ten zbytek musíte dohnat inkrementálním zlepšováním.

Být na trhu Křižákem se totiž velmi často nevyplácí.

T!p: O 12ti formách tvorby hodnoty píše velmi precizně Josh Kaufman ve své knize The Personal MBA.

T!p: O důležitosti výběru sto let starého konceptu pro začínající podnikatele se píše v knize Street Smarts od Norma Brodského a Bo Burlinghama.

neděle 6. října 2013

Kolik stojí sex?

Zajímalo vás někdy, jak přijatelné či nepřijatelné je platit za sex? A zajímalo vás, kolik vlastně takový sex stojí? Začněme příkladem:

Př!klad:

Jistý mladík pozná jistou mladou dámu a pozve ji na schůzku. Zaplatí za ni kino, pak večeři a daruje ji růži. Na druhé schůzce zaplatí vstup na výstavu, jízdu parníkem a další večeři v restauraci s krásným výhledem. Na třetí schůzku si už půjčí od kamaráda, aby mohl zaplatit vstup do Zoo a další květiny.

Dívka je milá, ale zdrženlivá. Chlapec doufá, že na třetí schůzce dostane alespoň polibek. To se ale nestane. Na čtvrté schůzce, když platí vstup do divadla, mladík mezi řečí opatrně zmíní, jak mu tohle randění likviduje rozpočet.

A najednou se z něj v očích dívky stane monstrum, které baží jen po sexu. A je po románku.

Všichni ve svých životech dodržujeme dvojí normy. Ty první jsou sociální a ty druhé tržní. To, co mladík nechtěně udělal, bylo, že použil na sociální situaci tržní normu.

Tržní normy jsou racionální, a je z nich zřejmé, kolik co stojí. Samozřejmě i sex se může řídit tržními normami, neboť je možné si jej obstarat za úplatu. Zde je třeba mít na paměti, že platí běžný zákon nabídky a poptávky.

Prostitutky berou vždy na hodinu obvykle více než například architekti, jednoduše proto, že bude vždy víc architektů, co poptávají prostitutky, než prostitutek, co poptávají architekty. A taky proto, že většina z nás v mládí toužila být spíš architektem, než prostitutkou a proto je prostitutek obvykle méně, než jiných profesí.

Navigovat vody sociálních norem bývá extrémně obtížné. A jakmile zaměníte sociální normu za tržní, většinou nebývá cesty zpět. Jinými slovy, jakmile někomu zaplatíte za sex a on to přijme, těžko se u něj dočkáte sexu jiného, než za peníze.

Jaká z toho plynou poučení?
  1. Máte-li pocit, že za svou snahu v sociální oblasti nedostáváte to, co si zasloužíte, zdvořile se rozlučte a odejděte.
  2. Nikdy před druhým nezmiňujte, kolik vás schůzky stojí. Nepřijatelné je i komentovat vysoké ceny v restauraci, přestože je druhá strana jasně vidí. Komentářem posouváte vztah do tržní roviny, ze které ho jen těžko dostanete.
  3. Dávejte drobné dárky, ale strhávejte z nich důsledně cenovky. Na základě sociálních norem tak máte šanci získat vyšší protihodnotu, než když na dárku cenovka zůstane a druhá strana se cítí díky tržním normám povinována se revanšovat jen do výše uvedené na cenovce.
Kolik tedy stojí sex? Těžko říct, ale pamatujte na nesmrtelná slova Woody Allena, který trefně poznamenal, že

"Nejdražší sex je sex zdarma"


T!p: O tom, proč jsou prostitutky dražší než architekti se dočtete v knize Špekonomie aneb Freaconomics od Stevena D. Levitta a Stephena J. Dubnera.

T!p: O aplikaci sociálních a tržních norem i na jiné situace píše velmi pěkně Dan Ariely ve svém bestselleru Jak drahé je zdarma.

neděle 29. září 2013

Umění nediverzifikace


"Nedávejte všechna vejce do jednoho košíku!" zní jedna z obecně uznávaných pravd. A jako většina obecně uznávaných pravd je bohužel mylná.

Alespoň v případě investování. Obecně uznávanou pravdou v oblasti investování totiž je, že chceme-li se bránit proti riziku, měli bychom diverzifikovat.

Diverzifikace je rozklad rizika do více investic s tím, že výkyvy výnosností a cen jednotlivých investic se vzájemně vyruší a celkové portfolio bude mít výnosnost kladnou.

Tato představa má však dvojí ALE:


1. Diverzifikace funguje jen v případě, že výnosnosti jednotlivých investic v portfoliu spolu nekorelují.

Př!klad: Máte-li nainvestováno v akciích dvaceti různých společností, nejedná se o diverzifikaci. Celý akciový trh může zkolabovat (a kolabuje) a vaše portfolio vezme za své.

Většina finančních poradců nabízí právě diverzifikaci pouze v rámci jedné kategorie aktiv (papírových). Troufám si tvrdit, že podobná strategie je velmi riziková. Poradce, který tvrdí, že má dokonale diverzifikováno, de facto přiznává, že investování vůbec nerozumí.

2. Příliš širokou diverzifikací se výnosnost portfolia snižuje a rizikovost zvyšuje.

Př!klad: Ve svém investičním portfoliu máte podíly ve firmě, kterou řídíte, a která dobře vynáší, dále nemovitosti, jež dobře znáte a výhodně pronajímáte a nakonec akcie dvou dobře prověřených firem, které přináší dividendu. Vaše portfolio má výnosnost 12%.

Pokud za účelem diverzifikace vstoupíte například do 2. pilíře penzijního spoření, který de facto znamená dlouhodobé investice do diverzifikovaného portfolia vám neznámých papírových aktiv, výnosnost svého portfolia prudce snížíte. Tím, že tuto investici vůbec neovládáte, navíc zvýšíte i rizikovost svého portfolia.

Jaká z toho plynou doporučení?
  1. Investujte jen do několika málo aktiv, které velmi dobře znáte, a která ovládáte a neřeďte je těmi, které mají jen průměrné vyhlídky.
  2. Investujte do všech kategorií aktiv - papírových, nemovitostí, duševního vlastnictví, komodit, podnikání, atd.
  3. Pokud se vám bude nějaký poradce chlubit, jak skvěle umí diverzifikovat portfolia, zdvořile se s ním rozlučte.
A pamatujte, že Warren Buffet říká: "Nemusíte diverzifikovat. Stačí když dáte všechna vejce do jednoho košíku a ten košík budete pořádně hlídat."

T!p: O umění nediverzifikovat píše velmi zkušeně Daniel Gladiš ve své knize Naučte se investovat.

T!p: Populárněji o tom, proč široce nediverzifikovat, píše i Robert Kiyosaki v knize Bohatý táta radí, jak investovat.